Čokoláda v koupelně

O mně je známo, že miluju čokoládu. 
A tak jsem dostala tu možnost testovat čokoládovou kosmetiku z Francie. Řeknu vám, to mi neměli dělat!

Jedná se o relativní novinku na českém trhu - Sensation Chocolat Paris. Sympatické na téhle kosmetice je, že

• je bez Parabenů 
• je bez Fenoxyethanolu 
• není testována na zvířátkách
• úžasně voní 

Jestli jsou všechny kakaové boby vymačkané v těchto dózičkách úplně BIO, to výrobce stoprocentně nezaručuje. Vím, že BIO děsně frčí. (Ačkoliv tady u toho boba je mi to šumák.)

No jo, k profi fotografovi mám ještě daleko :)

V parádních taštičkách jsem našla mazadla a šťávičky na ksichtík a na tělo. 
Dneska si představíme péči o pleť, tedy produkty na ksichtík. 




Začneme čištěním, jak jinak. 

Vitalipur je čistící a energizující gel. 
Píše se na něm, že hydratuje a revitalizuje pokožku. Musím přiznat, že po jeho používání jsem NEMĚLA kůži na obličeji o dvě čísla menší jako po jiných čistících gelech nebo pěnách. Takže milé překvapení. Přesto zůstal lehký pocit, že potřebuji namazat :). 
Gel používám tak, že konečky prstů jej nanesu na obličej a mokrýma rukama udělám lehkou pěnu, kterou pak smyji vodou. 

Eclatonique je pleťové tonikum bez alkoholu. Ideální parťák pro Vitalipur. 
Po ošetření navlhčeným tampónem pocit "žízně" pleti zmizí. Nic nepálí ani nepne. Takže palec nahoru.




A jsou tu mazadla. Těma bych se patlala do nekonečna, protože jsem si vytvořila závislost na jejich vůni. A to mi neměli dělat!!
Když jsem přičichla poprvé, zdála se mi ta čokoláda nějaká divná. Tohle aroma je totiž jemnější a připomíná spíše vůni kakaového bobu. Hned po druhém mazání jsem vůni přišla na chuť a to se závislostí už víte. 
Zkratka ani po měsíci a půl se mi neomrzela.

La Créme lift & lisse je krém proti stárnutí a ztrátě pružnosti. Obsahuje kakaové máslo, hořčík, železo a skoro celou abecedu vitamínů. 

Má lehkou konzistenci a snadno se roztírá. Právě proto jsem očekávala, že se pleť napije a bude zase sucho. Opak je pravdou. I přes lehkou konzistenci mě překvapil máselný efekt, který ale nezanechá hubu umaštěnou jak papír od sekaný. 
A jestli mi vypružil fazónu? To nedovedu posoudit...

Le Fondant, to je to, co na první pohled vypadá jako kýbl kakaa v rozpuštěném másle, je MŮJ FAVORIT. Je to rozjasňující ochranný krém. Obsahuje kakaové máslo se spoustou vitamínů a panenský sezamový olej. 

No jo, nebudu lhát, před první aplikací jsem se bála, že budu vypadat jako náčelník kmene Algonkinů, který jde k Apačům na námluvy. Ne, žádná Ribanna ani Nšo-či. 
Tenhle krém mě dostal. Vzhledem k jeho tužší a olejnaté konzistenci jsem čekala, že se prostě nevpije a zůstanou mi na pleti kapičky. A ono ne. Krém se parádně vstřebal a navíc nechal pleť příjemně vláčnou jako dětskou prdýlku. A ještě vonící po čokoládě! Dokonce i moje kosmetička se divila, čím se mi ta moje věčně vyschlá hubička spravila!
S krémem je třeba šetřit, abyste předešli zmíněnému maskování. Nanáším ho na předchozí krém tak, že malé množství vklepávám konečky prstů do pleti. Zkoušela jsem ho kombinovat i se svým běžným krémem...a žádná škodlivá reakce. 
A POZOR tenhle krém je použitelný i na rty. Skutečně vynikající balzám! (právě jsem si cvičně mázla.)

La Mousse je pleťový peeling a maska v jednom. Obsahuje pro změnu kakaové máslo, aloe vera, meruňkové mikrogranule, kofein a tak dále.

Na první pohled vypadá jako tuhý jíl. Ovšem jen do doby, než si sáhnete. Opět mě překvapila lehká konzistence. Meruňková zrníčka jsou velmi jemná. Pokud chcete použít jako masku, doporučuje se 5-7 minut. Já mám hubu rozmachanou, to teda jo, ale žádnou újmu v podobě červených fleků, nebo pálení jsem neměla. La Mousse jsem využila jako peeling a nechala maximálně 2 minutky. Citlivější pleti doporučuji to samé.

Více se o kosmetice můžete dočíst tady. Není zrovna nejlevnější, na ceny, složení a popis jednotlivých produktů mrkněte sem.
Sensation Chocolat Paris nabízí i profi řadu pro kosmetické a wellness salóny.

A co dodat? Z kosmetiky jsem mile překvapená. Ráno i večer se těším na čokoládový rituál. A už vymýšlím, koho čokoládou z Francie podaruju pod stromečkem. 
Vím, že Le Fondant bude mým společníkem na věky věků :). 

Jaké zkušenosti máte s čoko kosmetikou vy?
Krásný den...Kat....

Rybí krev

Za tu dobu, co mám PaPrdka, jsem přečetla 19 knížek. Za ten rok jsme spolu přečetli různé žánry, různě tlusté knihy..., celkem 5837 stránek. On většinou spinkal v náručí nebo si užíval chuť mateřského mléka, já jednou rukou držela knihu a hltala příběh.

A dneska jsem dohltala další. Taky je vám líto, když kniha skončí? Taky se neradi loučíte s hlavními hrdiny a nechcete je nechat jít?

Dneska jsem se rozloučila se třemi kamarádkami z vesnice. S obyčejnými holkami, které v době puberty řešily kromě holčičích záležitostí i to, jestli budou muset opustit svoje domovy, místa svých tajných výprav a prvních rande. Část vesnice, ve které bydlely, měla jít kvůli stavbě jaderné elektrárny pod vodu. 
A o tom, jaké to je, píše Jiří Hájíček ve své knize. 



Rybí krev je opět nenápadná knížka, které byste si v regálu možná nevšimli. Magnesií Literou byla oceněna jako Kniha roku 2013.



Příběh začíná v roce 2008. Tehdy se hlavní hrdinka Hanka vrací z ciziny domů, do jižních Čech. Její vzpomínky nás vrátí ještě o několik let zpátky, do 80. let, kdy se začalo mluvit o stavbě jaderné elektrárny Temelín.



Kniha jemně rozvíjí osudy obyčejných lidí, dá nám nahlédnout do jejich smýšlení v komunistickém režimu, prožijeme s nimi převrat v roce 1989. Jednotlivé kapitoly nás nevtíravě navnadí na další a další čtení. Jak to dopadne? Začne s ním chodit? Zachrání se nakonec jejich chalupa?

Rybí krev se mě dotkla o to víc, neboť v jižních Čechách jsem doma. Jako dítě jsem si vůbec neuvědomovala, kolik vesnic bylo "Temelínem" postiženo a kolik jich muselo přestat existovat. Celkem šest vesnic už na mapě nenajdeme. Samozřejmě, jako dítěti mi byla jaderná elektrárna víte kde. Důležitější byl mončičák nebo panenka s dlouhýma vlasama. Ale dneska vím, že dvě vesnice bourány být nemusely. To se profláklo až po převratu.

Šup zpátky ke knížce. 
Recenze na ni jsou různé. 
"Hájíčkovi se román příliš nepovedl." 
"Je to nejlepší Hájíčkův román."  
Znáte to, co díra do zadečku, to názor.
Já jen zodpovědně můžu prohlásit, že mě kniha bavila! Titul Kniha roku 2013 snad taky nebude podplacenej. 

A kdo je Jiří Hájíček? Nikoho asi nepřekvapí, že je to spisovatel z jižních Čech. Svoje dětství prožil ve vesnici, z které pochází právě tři kamarádky z Rybí krve. 

Tahle kniha rozhodně není jeho prvotinou.
Má 358 stran a dá se pořídit za 229,- Kč. 

Přeji pohodové počteníčko. 
Krásný den...Kat....

Kontrola doplňku - rychlý update

O tom, že experimentuju se svým levým palcem u nohy, jste si mohli přečíst tady. 

Včera jsem byla na kontrole svého origoš doplňku a jeho posunutí. 
Zase jsem řvala, že to bude bolet. Vlastně jsem to i chtěla. Aspoň trošičku... Abych si mohla bez výčitek zacpat hubu makronkou...

Nebolelo to...
Nuda!

Rovnátko se musí povolit a sundat. 

Mrkla jsem na oba nehty. Ten, s nímž dělám pokus, se lehce narovnává a jakoby zplošťuje. Na fotce to není znatelné, tak ji sem nedávám. (Kdo by chtěl čučet na nohy!!??)

Po úpravě nehtu se rovnátko znovu nandá a pěkně utáhne, aby nehtík rovnalo víc a ještě lépe. 

Tentokrát jsem necítila vůbec žádný tlak, o svém krásném doplňku ani nevím. 

Toť vše :)




Tak zase příště. 
Krásný den...Kat....

THE MARMALADE WORLD'S WINNER neboli nejlepší marmeláda na světě

Před nedávnem jsem se vrátila z hor a ulovila tam tohle.

Ale popořádku. Před nedávnem jsem se vrátila z hor. No, z hor... Z mé milované Šumavy, kde jsem si s ostatními užívala dny beze spěchu. Šli jsme do sebe! Jedli bez masa, cvičili v lese Tai Chi, přičichli k reflexní terapii, k Feldenkraisově metodě a svět tam, co je internet a pracovní starosti, zůstal ze kopečkama. Bydleli jsme kousek od parádní vesničky Srní. 
A čím je Srní známé? Tak za prvé: Je tam chalupa, která se ve filmové trilogii Pod Jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem proměnila v onu krásnou hájovnu. A za druhé je tam Slunečná kavárna, která patří jedné světové šampionce. 




Tou šampionkou je Blanka Milfaitová. Vlastně ne, je to její citrónová marmeláda, která v roce 2013 získala titul Nejlepší marmeláda na světě. Dovedete si to představit? Kam se hrabou proslulé Bonne Maman s kostkovaným víčkem. O Blance, o jejích dalších oceněních a o tom, jak šla za svým snem, si můžete přečíst tady.




Na Slunečnou kavárnu jsem se moc těšila. Ve chvilce mezi cvičeními jsem vzala batoh a vyrazila na marmeládový lov. 


A....ouha.... Vím, že platí přímá úměra - čím větší očekávání, tím větší zklamání. 

Čekala jsem, že v kavárně na mě dýchne vůně kávy smíchaná s lehkou vůní ovoce, usměje se na mě pohádková paní v kostkované zástěrce a z krásných lahviček marmelády se mi bude točit hlava. 

Nic takového. 

Slečna, která obsluhovala, nebyla pohádková ani usměvavá a na výběr byly pouze dva druhy marmelády. Višňový extra džem a jahodový extra džem s mátou. Nevadí, beru jahodu. Šampióna ochutnám příště. Káva a domácí větrník mě ukonejšily a moje zklamání z poloprázdných polic se rozpouštělo se sladkými sousty.

A jak takový extra džem chutná? Přímo báječně. Spojení jahod a lehkého přídechu máty je osvěžující. Džem je plný kousků jahod, po otevření ho musíte promíchat. A že je všechno čistě přírodní ani nemusím připomínat.

 Křupavá bagetka, domácí máslo a jahodový džem s mátou je vynikající začátek dne!

Nad Slunečnou kavárnou hůl nelámu a těším se, že příště si koupím třeba borůvkovou marmeládu s medem a bourbonem, marmeládu z muškátové dýně, pomerančů a zázvoru a nebo toho šampiona.

A co vy? Nějaký zajímavý tip pro moje bříško?
Krásný den...Kat....

PS: Jestli nevíte, jak vypadá ona hájenka....

ŽÍTKOVSKÉ BOHYNĚ - čtivo (nejen) na víkend

Podzim už zaklepal na dveře. 

Přichází doba pozdních odpolední s knihou a čajem. 

Chcete-li ve svých čtecích chvilkách zažít něco nevšedního, chcete-li napínavý příběh na motivy skutečných událostí, u kterého budete chvílemi zírat s otevřenou pusou, pak se vrhněte na Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové. 

Je to docela obyčejně vyhlížející kniha, které si v regálu možná ani nevšimnete. Dá se pořídit v brožovaném a vázaném vydání. Není to novinka, vyšla už v roce 2012. Takže, vy, kdo ji znáte, přelaďte na jiný kanál. Já ji četla asi před rokem, ale sáhla jsem po ní znovu. 

Příběh nás zavede do Bílých Karpat, do oblasti kolem Starého Hrozenkova. Tam "vysoko v kopcích ... žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci. Dora Idesová patří k posledním z rodu žítkovských bohyní. Jejich umění se však nenaučila, vystudovala etnografii a rozhodla se napsat o nich rozsáhlou vědeckou studii. Na konci devadesátých let objeví v pardubickém archivu ministerstva vnitra operativní svazek StB vedený na vnitřního nepřítele — její tetu, bohyni Surmenu. Dora rozplétá osudy žítkovských žen a s překvapením zjišťuje, že ačkoli se sama bohyní nestala, je i ona nedílnou součástí tajemné tradice…" Tolik si můžeme přečíst na obalu. 

A moje dojmy? Když jsem do knihy nahlédla a viděla, že je prošpikovaná dokumenty z archivů, říkala jsem si, že to nebude nic pro mě. V archivu jsem strávila tři roky nad diplomkou, tak proč se mučit znovu? Jenže archivní materiály tu doplňují příběh a dávají mu autenticitu. Nebyly nijak rušivé, dokreslily atmosféru a ducha doby, některé mě šokovaly. Knížka mě zkrátka přišpendlila na pohovku a těch 450 stran jsem přečetla jedním vrzem.

A jak je to se skutečností příběhu? Sama autorka uvádí, že kniha je napsaná na základě osudů žítkovsých žen, ne všechno se však shoduje s realitou. Stejně tak je to i s dokumenty. Jsou smyšlené, ale vycházejí z existujících materiálů. 

Více o knize, o jejím vzniku, o hranici mezi realitou a fikcí si přímo od autorky můžete poslechnout tady.

A kdo že je Kateřina Tučková? Je to mladá autorka, která obdržela cenu Magnesia Litera 2010 za své předchozí dílko a její Žítkovské bohyně získaly cenu Josefa Škvoreckého. Je pověstná svým smyslem pro detail a precizním historickým výkladem. Však tuto knihu připravovala tři roky! 


Knihu vřele doporučuji, ta naše jde z ruky do ruky. Teď poletí i "za louži".
Přeji vám pohodové podzimní dny s dobrým čajem, teplou dekou a třeba i s bohyněmi.
Krásný den...Kat....

Originální doplněk? Ne! Rovnátko na nehet.

Nemívám s nohama problém. Teda občas mě bolí a vyžadujou masáž. Bolí mě zejména, když je manžel doma. To abych ho donutila k té masáži.
Když jsem se dozvěděla, že v salónu, kam se chodím zvelebovat, dělají rovnátka na nehty, řekla jsem si: Tohle musím vyzkoušet. 

Jednak: 

• jsem zvědavá
• nejsem žádný vořezávátko a tak brutálně vypadajícího zákroku se prostě nebojím
• chci být originální a místo ruky teď podávat nohu s originálním doplňkem
• jsem svoje nožky posledních pár let nešetřila a cpala je do lodiček různých tvarů
• se chci nohám omluvit a dopřát jim kus toho zdraví

Nehtové špony, neboli rovnátka jsou určeny pro nehty, které jsou deformované nebo zarůstají. To vyloženě není můj případ. Ale těm, co se jich to týká, se prý hodně uleví. Zákrok je bezkrevný a bezbolestný. Prý!!! Zhruba každé tři až čtyři týdny se chodí na posunutí, aby bylo nošení efektivní. A jak dlouho bych měla tuhle parádu nosit? Alespoň rok. Nehty, stejně jako zuby mají "paměť", a kdybych si rovnátko sundala dřív, bylo by mi k prdu. 

Rozhodla jsem se, že si rovnátko nechám dát na jednu nohu. A v průběhu roku budu sledovat, jak se nehet mění v porovnání s tím na druhé noze. 

Osudovou chybou bylo, že jsem oslovila gůgl, ať mi k tomu něco najde. Vybaflo na mě spoustu obrázků, které raději nebudu popisovat. Zvedal se mi z nich žaludek a NEVĚŘILA jsem, že tohle nebolí!!

Jenže já teda nejsem vořezávátko, tak jsem šla. 

Na křesle v salónu jsem křičela, ať mě sundají, že jsem si to rozmyslela a na šponu i na rovnátko kašlu. 

Ale vědí jak na mě!! Během chvilky mi u nosíku zavoněla kávička a vedle ní dortík. Asi abych držela...., no abych nerušila. 

Dortík jsem nestihla vyfotit, jak rychle do mě zapadnul. A než jsem polkla poslední sousto, kus rovnátka bylo na noze. 

Světe div se, ono to fakt NEBOLELO!

Už jsem jen sledovala šikovné ruce pedikérky Renatky a zatím, co se pekla moje noha v troubě, mohla jsem si vybrat kytičku. 

Jako překvapení a bonus jsem dostala úžasnou masáž chodidel, protože Renatka ví, jaké je moje vysněné povolání.

A moje dojmy po týdnu s rovnátkem?
První den jsem cítila mírný tlak, jako když si třeba z těsné boty otlačíte prsty. Ale hned ráno byly všechny nepříjemné pocity pryč. Dneska ani nevím, že tenhle doplněk mám. 

A protože jsem si rovnátko nechala dát na levou nohu, zůstanu u podávání ruky.

Krásný den...Kat...

PS: Né, že by mi dělalo dobře koukat na cizí haxny, ale tady to jinak nešlo...

Splněný sen - ÁJA

Dnes Vám představím jeden SPLNĚNÝ SEN. (A konečně tak začnu plnit původní vizi tohoto blogu...)

"Mě už ta práce nebaví...! Teda ne ta práce, ale to, že to nikam nevede. Já bych chtěla něco svýho."

Znáte to? .... TOUHA, ale STRACH.

"Tak to změň." zněly dobře míněné rady. 
"To se řekne..., ale jak?" zněly obavy. 

Pak zasáhl osud. Přišly zdravotní problémy a tu práci, která nebavila, už nebylo možné vykonávat. Co teď?...
A tak začala cesta k plnění snu. Na jejím konci, je VOŇAVÝ KRÁMEK plný nejrozmanitějších sýrů, domácího másla, čerstvé brynzy, vínečka a dobrůtek a udělátek patřící k sýrům. Je tu RÁJ SÝRŮ.

Na jeho prahu vás přivítá usměvavá "Cheese lady" Ája a dá vám ochutnat sýr, na který ukážete. Mňam....
Tak pojďte dál. 

Tímhle se sýry krájí

"Co bylo na začátku nejtěžší?" ptám se Áji. 
"Rozhodnout se.....a půjčit si na to peníze."
"Co je na tom nejlepší?"
"To, že člověk je svým pánem. Má svobodu, ale zároveň větší zodpovědnost. Nechci zklamat zákazníky. Dělám to všechno srdíčkem, snad je to tu cítit."

A cítit to je, nemyslíte?

Taky se vám sbíhají sliny?

Kupuji si Goudu s lanýži, Goudu s rucolou, kozí sýr s koriandrem, sýr s římským kmínem a ovčí sýr. Mňam, na večer k vínečku... 
Nedá se nic dělat, i přes to, že chci "pořád" hubnout :), beru i skvělé čerstvé máslo z Olešnice. 
"Tak dobře, dejte mi i ty sýrové sušenky." Chutnají fakt skvěle a když už sahám po pátém kousku k ochutnání, je mi trapné nekoupit :)). 
Před očima mi naskakuje dobře známá věta: Hubnu ... od zítřka! :).

Už se těším, až zase přijdu na labužnickou chvilku...





A i vám doporučuji, přijďte se podívat na SPLNĚNÝ SEN..., do Písku, do krámku U Bílého beránka na Drlíčově.... Mňam :).



Co vy, plníte si sny?
Krásný den :) Kat....

Uklízečky na nohou

Nejsem bordelář.... No... 
Nemám uklízečku. Nemám...no.. Vzhledem k tomu, že si teď užívám dovolenou..., tu rodičovskou, tak ji nepotřebuju. I když.... Někde jsem četla, že máme dělat věci, které nás baví.... To aby nám život neutíkal. 
A tak jsem se rozhodla, že si uklízecí četu přece jen najmu. 

Mám doma tyhle pomocnice, celkem 8 (slovy vosum). Pracují v páru. A jejich výhoda? Neodmlouvají !!


A teď vážně :) Všem, kdo mají dřevěnou, plovoucí podlahu, lino, dlažbu, tyhle slušivé pantoflíky doporučuji. Vzhledem k tomu, že máme bílého psa, musela jsem vysávat pořád dokola, jinak u nás bylo celkem slušně nasněženo. 

Co máme tuhle pomocnou partu, nejsem bordelář...

Výhody těchto SAMOCHODEK jsou:

1) Připadáte si jako na zámku. Pamatujete, když se při prohlídce fasovaly takové ty velké pantofle? 
2) Kloužou, jen když jim řeknete. Když třeba PaPrdkovi předvádím Labutí jezero. Při běžné chůzi a popobíhání za dítětem nezradí. (Aspoň u nás na dřevě, ne.)

3) Večer vás překvapí. Při jejich vyklepávání žasnu, kolik toho nasbíraly. A taky kde se ty psí chlupy pořád, hýml hergot, berou? Jak to, že už z něj při takové produkci není naháč?!
4) Dá se s nimi utřít prach téměř kdekoliv.
5) Dají se vyprat v pračce na 40°.
6) Zahrají maňáskové divadlo.
7) Děti je milují. Náš PaPrd si s nimi vydrží hrát ... co mu pozornost stačí. Jenže nemám vždy po ruce čisté, tak ochutnává i ty špinavé. Proto tuto výhodu považuji spíše za nevýhodu. 


A nevýhody? Pár jich je:
1) Neumí žehlit.
2) Neuvaří.
3) Nechodí venčit psa.
4) Pro psí nohy nejsou navržené.
.....a taky myslím, že pro ploché nohy, nebo zborcenou klenbu nebudou vhodné na celodenní nošení. Ale to vám poví lékař. 

Oliver dohlíží na pomocnou partu

Od té doby, co máme samochodky...., nejsem bordelář...
Koupila jsem je od Dedry. Tady jsou.

A co vy? Jak jste na tom s úklidem?
Dopřejte si, co vás baví...
Krásný den.
Kat....