Jen výjimečně jsou chvíle, kdy by mě můj muž zabil...
Chůvička houká brrrm, brrrrm, nenene... Synek je vzhůru.
"Kolik je hodin? To jsme si hezky pospali." usmívá se při protahování.
"Proč mám zmeškané hovory od drahého?!" vyděsila se.
Teď mu volat nemůže. Ví, že je na jednání ve firmě.
"Olivere, papat." volá na psa a je jí divné, že při přípravě jídla neasistuje jako obvykle. Jde se podívat do pelechu. Prázdný. Jde se podívat na chodbu. Vodítko i obojek tam ale jsou.
V tu chvíli jí to došlo. Oliverovi se něco stalo a manžel ho odvezl k doktorovi. A volal jí to, jenže neslyšela.
Skoro pláče.
Skoro pláče.
"Olivere, ke mně." volal rychle na psa, aby nevběhnul pod projíždějící auto. V tuto ranní dobu si psa brával bez vodítka a obojku. Jeho ženě se to nelíbilo. Vždycky říkala: "Já vím, že poslouchá, ale nikdy nevíš, jestli mu nerupne v kouli! Na vodítku má cedulku se jménem a našimi telefonními čísly, tak nebuď líný a ten obojek mu, hergot, dávej!"
"Olivere, ke mně." volal rychle na psa a zabouchl dveře.
"Do pr....čic." Nechal klíče v zámku. Zevnitř.
Zkouší mu volat. Nic. Píše sms: "Co se děje? Kde je pes?"
Nic. Je nervózní.
Po nekonečných dvou minutách přichází odpověď: "Neděje se nic, mám pejska v práci."
Po nekonečných dvou minutách přichází odpověď: "Neděje se nic, mám pejska v práci."
Tak to je jasný. Pejsek jejich třicetikilové obludě nikdy neřekl... Proč by si bral psa do práce? Bez vodítka? Umřel. Ne on, pes.
Pláče.
Pláče.
Zvonil. Nic. Zvonil déle. Nic. Zvonil ještě déle. Nechtěl vzbudit dítě. Zkoušel jí volat. Nic.
"Sakra. Nemůžu to zmeškat, je to důležitý klient. Je hluchá?!!"
V bundě našel klíče od auta a peněženku.
Přemýšlel.
Odemkl auto a pes se uvelebil na zadních sedadlech. Odjeli.
Jsou chvíle, kdy by mě můj muž zabil.
Nejprve jel do supermarketu pro koblihy.
Potom stál před personální ředitelkou ve "venčících" teplákách, s třicetikilovým psem u nohy a krabicí koblih v ruce.
Jeho historce se všichni smáli a koblihovou omluvenku zblajzli do posledního drobku.
A já? Já mu řekla, že může být rád, že nevenčil v pyžamu.
Já holt to ráno měla jiné starosti :)
A co vy? Taky by vás někdy zabili?
Krásný den...Kat....
V bundě našel klíče od auta a peněženku.
Přemýšlel.
Odemkl auto a pes se uvelebil na zadních sedadlech. Odjeli.
Jsou chvíle, kdy by mě můj muž zabil.
Nejprve jel do supermarketu pro koblihy.
Potom stál před personální ředitelkou ve "venčících" teplákách, s třicetikilovým psem u nohy a krabicí koblih v ruce.
Jeho historce se všichni smáli a koblihovou omluvenku zblajzli do posledního drobku.
![]() |
zdroj |
Já holt to ráno měla jiné starosti :)
A co vy? Taky by vás někdy zabili?
Krásný den...Kat....