Trampoty s příjmením

Znáte to... Několik  - v mém případě desítek - let žijete s docela normálním příjmením, které nevybočuje, nedají se na něj dělat extra vtipy, takže základku prolezete bez posměchu spolužáků. 
No, a pokud jste žena, tradičně vychovaná, nelpíte na svém příjmení z šlechtických či jiných důvodů a jste lehce konzervativní jako já, tušíte, že dnem svatby to přijde. Dostanete nové příjmení. 

Já to teda nesla těžce. Ne, že bych vyfásla nějakou extra hrůzu..., ale najednou jsem to nebyla "ta stará" já. A teď pozor. Někdo vám zavolá a vy se do telefonu představíte svým "slečinkovským" jménem. To se mi stalo ještě 4 roky po svatbě. Holt, zvyk je železná košile.


Já si vzala Kudlíka. Tohle příjmení jsem slyšela poprvé v životě, až když jsem poznala svého (tehdy budoucího) chotě. Nebyla jsem si jistá tím, co říkal, a pár dní žila v domnění, že je to Grumlík. Zaplaťpánbu, že je to Kudlík. Ale mohla jsem dopadnout ještě hůř, že jo. Znám kluka, co se jmenuje Smrt. A mí učitelé byli Nechoďdomu a Nejezchleba. No vážně. 
A moje kamarádka má maséra, který se jmenuje Funda. No jasně, zdánlivě nevinné příjmení, ale dá se dost blbě přeřeknout. A jak se ta kamarádka soustředila, aby se nepřeřekla, tak mu jednou povídá: "Dobrý den, fane Punda." Celá rudá se omlouvala. Ale pan Funda to vzal sportovně a říká: "To je eště dobrý. To já tu slýchám jiný ména."

Ale abych se vrátila ke Kudlíkovi. Taky zdánlivě normální příjmení, ale tady u nás na jihu Čech ho neznají. A hlavně mi nerozumí, když se někde představuju! (Pak tu změnu neneste těžce!) U dětské doktorky jsem byla Kudrličková. Na městském úřadě Dudlíková, u kadeřnice Čudlíková, na veterině Kyblíková. Přišel mi balík na jméno Kudláková, truhlář si napsal, že jsem Kubíková. A minulý týden mi volal takový drzý týpek a nabízel nějaký zázračný doplněk stravy: "Dobrý den, to je paní Kundíková?" No uznejte, i kdyby nabízel dovolenou s polopenzí zdarma, za ten titul by neměl šanci :).

A co vy, máte nějaké historky s příjmením?

Krásný den...
Kat....