čtvrtek 30. března 2017

Trampoty s příjmením

Znáte to... Několik  - v mém případě desítek - let žijete s docela normálním příjmením, které nevybočuje, nedají se na něj dělat extra vtipy, takže základku prolezete bez posměchu spolužáků. 
No, a pokud jste žena, tradičně vychovaná, nelpíte na svém příjmení z šlechtických či jiných důvodů a jste lehce konzervativní jako já, tušíte, že dnem svatby to přijde. Dostanete nové příjmení. 




Já to teda nesla těžce. Ne, že bych vyfásla nějakou extra hrůzu..., ale najednou jsem to nebyla "ta stará" já. A teď pozor. Někdo vám zavolá a vy se do telefonu představíte svým "slečinkovským" jménem. To se mi stalo ještě 4 roky po svatbě. Holt, zvyk je železná košile.

pondělí 27. března 2017

Kuk

Oprášila jsem tlačítko "Kuk na blog" a zjistila jsem, že i když je tu klid, nuda, vše při starém... někdo sem juká i kuká. A o to milejší je, že občas napíše i hladivý (NE chladivý) komentář...

Tak co bych vám o sobě zas řekla? 
Znáte to, slíbím... a prd. 

I když..., mám pořád veselý život, jen si zkrátka neumím najít čas a pozdravit vás.
Tak hned zítra nabonzuju, jaké peripetie mám se jménem. Teda spíš s příjmením...

Taky máte nějakou sranda historku? 
Sem s ní :)

Krásný den...
Kat....

čtvrtek 21. července 2016

Na celý život...

Takže... Zastesklo se mi. (pokolikátéuž?)

A hned se chci pochlubit... Měli jsme křtiny. 

středa 10. února 2016

MÁM DOJEM ...

... že bych měla zase začít psát ... 
Je tak milé, že si na mě někteří z vás vzpomenete a ptáte se: "Hele, co je?? Proč nepíšeš?"
Ne, času nemám nazbyt. "Volno" mám jen pár hodin v noci, jinak jsem poměrně vytížený manažer, neřku-li ředitel, možná i "CML" (centrální mozek lidstva) pro dva až tři člověky. (Záleží na tom, jestli je chlap doma).




Ale stýská se mi po vás...

Takže pořád hubnu. Teda, teď zase ne... Prostě na konci listopadu jsem byla s váhou o 11 kg méně, než na začátku "kostitřasu". Jenže od té doby nic. Byly Vánoce a já mám pořád chuť na sladký... 

Ondrovi už je půl roku!!! Ale jeho apetit je stále stejný. Budí se po třech hodinách... Uf.

Začala jsem chodit na jógu..., takže příště vám napíšu o ní.

A dlužím vám pořád ten můj jídelníček bez pečiva. 

A jak se máte vy??

Tak snad zase brzy pa....Kat....

pondělí 9. listopadu 2015

Omluvenka

Dlouho jsem nic nenapsala.... a za to se vám teda omluvuju... 
Víte, ten mladší syn se zhlédl v pohádce O Otesánkovi a ve třech měsících má stejně kilo, jako měl ten starší v sedmi. 


Můžete se na ně zlobit v 6 ráno??

pondělí 26. října 2015

Málem...

Přežila jsem Egypt. Žádná Faraonova pomsta nepřišla. 
Přežila jsem Indonésii. A tomu se dost divím. Když jsem viděla, jak domorodci (ne)řeší hygienu příborů... V hotelu při snídani si jeden ukrojil máslo nožem. Tím, co tam ležel právě k tomu účelu. No, a pak ten nůž olízl a položil zpátky. Já už měla máslo na talíři, ale kdoví, kolik takových domorodců přede mnou bylo. 
Přežila jsem Koreu. Žádná otrava bourcem morušovým... Jo, jeho larvy se tam jí. Ale já je nejedla. Za prvý jsou na pohled strašně ošklivý a za druhý, když se vaří, smrdí to jak bolavá noha po celý čtvrti. 


zdroj
Jediný, co jsem málem nepřežila byla smažená treska a pro*rala tak zásnuby

pátek 23. října 2015

Tomuhle snu helfnu...

Byl to pan doktor našeho psa. Byl vážně moc hezkej. Nikdy jsem neviděla láskyplnější zacházení s pacientem. Vždycky ho chlácholil a drbal za ušima. Tenhle doktor hodně sportoval. Můj bejvalej s ním hrál fotbal, squash, jezdil na kole a já nevim co všechno. 
A tenhle doktor, Honza, napsal knížku ... "Knížka by se měla jmenovat Moje cesta na kole dětem." Chtěl ji vydat teď na podzim u příležitosti narození jeho syna Honzíka. 

Jenže už se nedočkal... Ani syna, ani vydání knížky. 

Byl to pan doktor našeho psa. A kromě zvířat pomáhal dětem. Byl vážně moc hezkej a že všechny ty sporty zvládá s jednou nohou, jsem věděla od bejvalýho. 
Jo, ta zákeřná nemoc. 

Jeho knížka bude o vzletu, sešupu, o boji, o pomoci onkologicky nemocným dětem, bude o HONZOVI. A ta knížka bude pomáhat dál!! Tak až ji uvidíte, koukejte si ji koupit. Totiž veškerý výtěžek půjde na rozvoj dětského hospice Nadačního fondu Klíček v Malejovicích. To je místo, kde mohou umírající děti trávit své poslední dny. "Knížka má napomoci všem dětem, které cestu k uzdravení své nemoci nenašly.

K vydání knížky je potřeba ještě pár tisícovek a tak se parta holek, co něco umí (vizážistky, kadeřnice, fotografky, manikérky), rozhodly uspořádat akci. Pro celé rodiny... Už zejtra!!! Pomůžu už jenom tím, že si dám kafe :) Všechny korunky poputujou na vydání knížky. 



Já teda jdu. A už se těším na hýčkání...
Kdo jde se mnou??

Holky, moc vám děkuju!!
Krásný den...Kat....

pondělí 19. října 2015

Mám prostě ÚŽASŇÁKA

... je to tak ...

Není dokonalý a někdy mě (dost) zlobí.
I po dvou dětech, pár letech, o které jsem starší než on, a 20ti kilech navrch žárlí... (To mi lichotí, ale nevím, kdo by mě - zrovna teď, kojící a nevyspalou - chtěl :)) )
Někdy má své dny (a ty stojí za to).


pátek 16. října 2015

KOSTITŘAS. Nejsem odborník.

Znáte to. 
zdroj
Dneska každej, kdo má díru do zadečku, povýší se na odborníka. Znám několik spolujezdců, kteří radí, jak má řidič řídit. Přitom nemají řidičák. Znám několik odborníků na výchovu dětí, přitom nemají děti. Znám několik odborníků na zdravý životní styl, přitom jsou obézní..... a tak dále. 

pondělí 12. října 2015

Wishlist matky #222

Já teda normálně píšu Ježíškovi. Obvykle pro větší názornost nakreslím i obrázky. Voskovkama. 

Ale všimla jsem si, že v módě jsou "wishlisty". A protože dneska na to mám nárok, taky jsem jeden sepsala. A protože mám 2 synky, jeden je 2 letý a jeden 2 měsíční, nazvala jsem ho 222.
zdroj

pátek 9. října 2015

KOSTITŘAS - cviky na posílení pánevního dna

Jak jsem slíbila, tak dělám. Šup sem s cviky... 
zdroj
Moje cesta k vysněnému cíli - být zase laňka :)) začíná pozvolna. Jednak jsem strááášně dlouho nic nedělala a jednak jsem po porodu. To znamená, že nemohu cvičit všechno.
Jako první je fajn zapracovat na vyvaleném panděru a připravit tělo pro další sport. A k tomu je ideální posilovat pánevní dno. 


Kdo vůbec neví, o co jde, mrkněte někam do odborné literatury, na web a tak.
Kdo sice ví, ale nemá s jeho cvičením zkušenosti, doporučuju, aby svoje pánevní dno nejdřív "našel". Jednoduchou pomůckou je tenhle trik: strčte si prst do pusy, semkněte rty a snažte se vyfouknout. Na konci vašeho snažení (výdechu) byste měly (měli - pokud to čte i nějaký chlap. Budu psát i, jo?) pocítit tlak na pánevní dno. 
Cítíte? Ne, tak to zkuste ve stoje :)


pondělí 5. října 2015

KOSTITŘAS - hubnu, aneb 2 maličkosti na začátek

Minule jsem šla s pravdou ven. 
Jsem prostě tlusťoučká ... a chci zhubnout. 

  • Abych se líbila sama sobě, 
  • abych se líbila svýmu chlapovi (přece jen vyhlíd' si mě v jiné konfekční velikosti)
  • a právě - abych nemusela vyhazovat plnou šatnu hadrů, v kterých bych ještě ráda udělala parádu.

Takový mám bílý

úterý 29. září 2015

KOSTITŘAS. Začínám hubnout.

Je na čase, abych šla s pravdou ven. 
Jsem jaksi při těle. 

Mohla bych se chlácholit tím, že jsem 2 měsíce po porodu a za mojí nadváhu může těhotenství. Ale není to tak. Při prvním těhotenství jsem všechna nabraná kila nechala v porodnici, dokonce ještě kilo navíc. Při druhém jsem si domů přinesla asi jen dvě, která už jsou pryč. 


To nejsem já. Zdroj.

pátek 25. září 2015

Kvetou...

Vím o sobě, že zahradník, pěstitel, či rekreační šlechtitel květin, jsem nikdy nebyla... Uschne mi i kaktus.
Ale možná se to mění ...

Kdysi jsem dostala od tchýně orchidej..., ale uschla mi.
I slitovala se milá tchýně a dala mi ještě šanci. Koupila druhou. 

Ani nevíte, jakou mám radost. Nejen že za ten rok neuschla, ale znovu kvete!! 


úterý 22. září 2015

Tchýně

Onehdá jsem si kupovala kafe "to go" a pan barista se mě zeptal: Jak se dneska máte? Říkám: Moc dobře, přijela tchýně. A pan barista se začal chechtat. 
Že prej tchýně a uzený nejlepší studený. 




pondělí 14. září 2015

Dáreček ...

Minulou středu mi přišel pohled...
A ne ledajaký.
Poštovní holub si dal na čas. Byl odeslaný 18. srpna. A tak mi domů přinesl kousek léta...




čtvrtek 20. srpna 2015

Můj chlap má poporodní blues

Jo, je to tak...
Můj chlap je prototypem toho, jak na sebe převzít všechny znaky těhotenství, porodu.... dokonce i poporodních jevů!!

Se Štěpánkem - 2013


úterý 4. srpna 2015

Vědma pravdu neměla

Onehdá jsem psala, jak nám vědma předpověděla holčičku (tady).
Ale sekla se ... 
Mám důkaz jako hrom. Dal mi zabrat. Vážil 4,15 kg a měřil 53 cm. 


úterý 7. července 2015

Samozřejmost nebo dobrý skutek?

Viděla jsem ji už zdálky. 
Ležela tam a nohy kolem ní šlapaly bez povšimnutí. 
Občas si s jejími oušky pohrál větřík.


zdroj

čtvrtek 21. května 2015

Jak jsem uhnala chlapa! Pak sebe. A ještě vdala kamarádku!

Kdysi dávno, ještě za dob blahého studentského nicnedělání na fildě, jsem se zamilovala. 
Do indoor cyclingu. Asi vám víc řekne spinning. Ono je to podobné, ale JE v tom trochu rozdíl. To je jedno. Princip je stejný, šlape se na kole na hudbu. 
No, a protože to byla láska, stala jsem trenérkou. A shodou okolností začala jezdit v Praze u jednoho (tehdy) známého hokejisty v jeho sportovním centru. Nebyl to MŮJ známý, byl známý tak nějak veřejně. 


Ne, to nejsem já
zdroj

středa 29. dubna 2015

Máme Mařenku

No jo.... 
Přišla k nám v únoru. Je velká a modrá. 

O tom, že Neža už nám nestačila, jsem psala tady. A tak se Neža odstěhovala do Dačic. Je o ní dobře postaráno, to jsem si jistá. Pán, co si pro ní přijel, na ní s láskou hleděl, a zamilovali se do sebe...

pátek 24. dubna 2015

Pavouk a SLAVONICE?

Já prostě žiju dva životy. Jeden přes den a jeden v noci. Ačkoliv podle toho množství snů, co se mi v noci zdá, musím mít těch životů víc. 
zdroj


čtvrtek 9. dubna 2015

Měla vědma pravdu?

Můj táta kdysi potkal vědmu. 
Neptal se jí na nic...., ale ona povídala. A předpověděla mu přesně to, co se o pár let později stalo. 
Mluvila i o mně... Popsala mého (budoucího) manžela, předpověděla nám krásné manželství ... a taky dvě děti. Kluka a holčičku.
Docela idylka, ne? 
A taky zatím všechno je, jak řekla ... 
Ale druhé dítě teprve čekáme (viz tady). 
Jasný, že VŠICHNI ví, že to bude holčička. Protože to říkala vědma. A protože mi bylo tak strašně zle. 


Naše miminko

pondělí 30. března 2015

Jedna perla z "fejsbůku"

Dnes v noci jsem se probudila. A nemohla znovu usnout...
Když už mě knížka začala unavovat, vzala jsem telefon a mrkla na Facebook. Ano, příšerná neřest, ale nemohla jsem si pomoci. I v ty tři ráno, jsem musela být "in". 
A narazila tam na NĚCO, o co se s vámi chci podělit. Je to už tolikrát kopírované, že není známý autor... Tak se mu omlouvám za půjčení. 
A v momentě zveřejnění je to stejně majetkem Facebooku. 
zdroj
Tak prosím, třeba vás to pobaví stejně, jako mě:

pondělí 23. března 2015

Jak jsem si odskočila od plotny

Znáte to... Dvě hodiny upravujete svojí fazónku, pak vás spatří světlo světa...
"Jee, Tobě to sluší."
"Ále, prosim Tě, to jsem si jen tak odskočila od plotny." zní vaše (jakoby) stydlivá odpověď.

Jenže to nebyl můj případ. 


zdroj

pondělí 16. března 2015

Splněný sen - MŮJ

Stalo se vám někdy, že se vám splnil sen? Nemyslím teď přání, touhu, ten denní sen. Ne to, kdy si řeknete: " To je asi déja vu. To už jsem někde zažila." Ale ten opravdický noční sen, který se zdá samovolně. Ten noční sen, kdy jste si jisti, že se vám to zdálo a teď je to tady.
zdroj
Mně teda jo. Dokonce několik. A mám na to svědky. 
Poprvé jsem si téhle "schopnosti" všimla na střední škole. 

sobota 7. března 2015

Jak Jarka "udělala" maraton

„Někdy se stane, že člověk má nějaké starosti.
Mně na to funguje běhání. A jak takhle běžím, tak mě napadne: Ty jo, tady je to pěkný, tady by se určitě líbilo lidem běhat, proč tady nikdo neběhá? Jen já v růžové bundičce.“

Takhle nějak to začalo. Moje kamarádka Jarka se rozhodla, že si splní jeden ze snů, že uspořádá první vopravdický maraton v našem městě. O tom, že jsem ho taky „běžela“ jsem vám psala tady.

S Jarkou jsem se sešla, abych z ní vytáhla, jak se takový sen plní. 
Nejdřív mě ale zajímá, jsi vášnivý běžec?
Neřekla bych, že běhám, to by bylo v mém případě přehnané. (Jsem tzv.falešný začátečník.) Já vášnivě toužím po tom, běhat a nepřestat. Ráno vstávat s myšlenkou, kdy obuji tenisky a půjdu se zmordovat do lesa ..... Vášnivě myslím na to, že zase obléknu všechny mé oblíbené kousky ze skříně..... Pořád té vášně není dost na to, abych o sobě mohla říct, že běhám, nebo že jsem běhnaJ. (Existuje totiž spolek Strakonické běhny!)
Jak dlouho už běháš?
Začala jsem běhat po posledních dvou porodech, kdy jsem prostě potřebovala vypadnout, oddechnout si, poslouchat jen hudbu a být chvilku sama se sebou (a zhubnout, že!). Vždy mi to vydrželo pár týdnů, pak do toho přišla rýmička, kašlíček a já zase hledala novou motivaci. Nové tenisky, bundičku, nové písničky, nová aplikace na běhání, sdílení na fcb.....
A tak to jde pořád dokola až dodnes! 
Tvůj největší běžecký úspěch?
Já mám za sebou pouze jeden závod a to vloni. Byl to můj první závod, běžela jsem nejkratší možnou trasu, 3,3 km a byla jsem po uběhnutí šťastná jak blecha. Hlavně jsem se tam dívala organizátorům pod ruce, o to mi šlo nejvíc, protože to byly 3 týdny do Královského maratonu, sbírala jsem tam zkušenosti......
Ale jednou, jednou svůj čtvrt, půl i maraton dám!
Co Tě na přípravě maratonu nejvíc bavilo?
Nejvíc mě bavilo dávat dohromady lidi, kteří mi tak ochotně pomáhali, a koordinovat to celé. Setkala jsem se s lidmi, které bych jinak nepotkala. A ten můj tým skvěle fungoval a doplňoval se.
Hodně mě pobavili sportovci – veteráni, kteří se sami ozvali a pak za mnou dorazili jeden po druhém do kanceláře, aby se na toho blázna podívali. Jeden si dokonce myslel, že jsem nějaká bývalá sportovní šampionka. Nemohli pochopit, kde se ve mně vzala ta bláznivá myšlenka. A pak nemohli uvěřit, že to dotáhnu do konce.
Ovšem pochvaly po závodě od nich byly moc fajn. J
Co bylo naopak nejtěžší?
Hodně mi vadila laxnost a neúčast města. Vadí mi dodnes. Grant mi byl zamítnut, ještě čekám na záštitu starostky. Pokud nedostanu ani tu, závod přejmenuji. Je to pro mě zase jenom další výzva, že i běh přes překážky může být zábavný.
Musela jsem nechat vypracovat projekt na uzavírku města, protože první zákaz zněl – přes lávku běh nepovolíme, je v dezolátním stavu. Super, musela jsem tedy sehnat dalšího sponzora, abych mohla zaplatit projekt. Ten den jsem chvilku připustila myšlenku, že na to kašlu a začnu se zabývat něčím jiným, třeba prací J
Ale pak mě to přešlo, přestala jsem fňukat nad nespravedlivostí úředníka a začala konat.
Dodnes se se ségrou smějeme, jak jsme poslední týden před závodem obcházely restaurace a cpaly se tam, místo toho, abychom něco řešily kolem maratonu. Prostě jsme se zašívaly do hospod a jedly. Na nervy to fungovalo skvěle!
Kolik lidí se přihlásilo?
241 závodníků běželo, asi 50 lidí, co bylo registrovaných, ten den nedorazilo. Naštěstí! Měli jsme jen 150 registračních tašek!!!
Máš nějakou „pikošku“ ze zákulisí?
To byl velmi slušný závod jako!!!!:-) Koneckonců, ty jsi byla na trase se spoustou dobrovolných hasičů, ty máš možná lepší historky než já!
Hmm, neprozradím...
Měli jsme skvělého moderátora, Jirku Gruntoráda, ten mě hodně držel v realitě a uklidňoval mě. Mně na toto dobře funguje manžel, ale toho jsem neviděla, byl na trase a všude, kde bylo potřeba.
Když zkolaboval vítěz maratonu, tak mi moc dobře nebylo, ale musela jsem se soustředit na přípravu cen pro vítěze. 

A tady je máme - Jarka a Jirka
Kdy se můžeme těšit na další ročník a kde se dá popřípadě přihlásit?
26.9.2015!
Pomaličku umisťuji všude, kde se dá Výzvu pro všechny, aby se nikdo nemohl měsíc před závodem vymlouvat, že nestihl natrénovat. Oslovuji sponzory, někteří slíbili účast znovu, někteří už ne, nebo zatím ne. J
Na webových stránkách www.kmmp.cz je již spuštěna registrace, dokonce jsou i někteří běžci zaregistrovaní. Povedlo se nám dostat s nejdelší trasou do Jihočeského běžeckého poháru, takže jistě přibyde maratonců a bude velká konkurence.
Mým cílem je, aby se přidala i mládež, aby dělali něco jiného, než hráli hry a čuměli do mobilů. To, když se povede, tak budu spokojená. A kdyby běžel můj syn, tak by to bylo skvělé! Ale můj manžel prohlási: „Všichni poběží a kdo tam bude makat? Sám to všechno nezvládnu!“ Je pravda, že rodina mi pomáhala ten den nejvíc!

No, v roce 2016 bych měla běžet i já. Onehdá jsem si po lahvince dobrého pozdního sběru plácla se Štěpánkou, že něco taky uběhneme (tady). 
Já to budu pořádat i příští rok jo? J
Jo!

Hele, a co všechno je potřeba na uspořádání takového „komorního“ maratonu zajistit?
Časomíru (čipy jsou hodně drahé, ale je to pohodlné pro závodníky, vidí svoje časy během závodu a hned po závodu znají výsledky a pořadí) – takže firmu, která přijede, postaví trať, dodá čipy, vytiskne na konci všem certifkikáty
Trasu a propozice závodu.
Uzavírku trati.
Spoustu dobrovolníků.
Občerstvení pro závodníky.
Ručníky.
Moderátora.
Ozvučení.
Nafukovací bránu na start.
Pojištění.
Spousta stanů, kdyby pršelo.
Sprchy a WC.
Registrační kancelář je hrozně důležitá – takže zázemí pro ně (stany a stany a stoly a židle).
Spoustu tašek pro závodníky a sponzorských drobností.
Pivo a limo. 
Sponzory a sponzory (šmarjá, mám jich málo!)
Spousta věcí se musí zaplatit dopředu, třeba právě to pojištění ! Takže sponzory...:-)
Předávající cen – jak se jim říká, ceremoniář???
ZávodníkyJ
...no a chce se mi říct – to musíte koupit žebřík, hřebíky, písek, dláto, štětce, míchačku, dřevo, tašky, beton, nehoupat!!!!! J
A jak mám napsáno na našich webovkách, cítím ve svých namožených lýtkových a stehenních svalech, že to letos bude zase pecka! Protože to budu opět připravovat s vášníJ

Tak to vidíte, za splněným snem je třeba jít, někdy i běžet. Uff. Jarka má zkrátka můj obdiv!

A co vy? Co všechno jste ochotni udělat pro svůj sen?
Krásný den…Kat….

úterý 3. března 2015

Opravdu važný problém!! A když překvapí chlap...

Určitě jste zaregistrovali, že svět řeší opravdu važný problém!!!
Dva tábory lidí se nemohou shodnout, jestli šaty na obrázku jsou bílo-zlaté nebo modro-černé. 
Pokud náhodou nevíte, o co jde, klikněte SEM.
I já myslela, že jde o vtip.... A tak jsem se svého chlapa doma zeptala, jak vidí ty šaty. Něco kutil a krásně to vonělo... S utěrkou v ruce přišel k monitoru a povídá:
"Modrý s černým. Proč?"
"Cože?? Vždyť jsou bílo-zlatý!"
"Kam koukáš? Tohle je modrý a proužky jsou černý." vysvětloval.
"No nene, vždyť to vidím! Tohle je bílý a proužky jsou zlatý!"
Naštěstí odběhl. Nechápu, jak může vidět modrou!!??

A tenhle opravdu vážný problém, který lidstvo řeší, krásně demonstruje, že jednu věc OPRAVDU můžeme vidět jinak. A jak je důležité - obzvlášť v partnerství - respektovat, že oba máme pravdu!

Po chvilce zkoumání šatů (jestli fakt nezahlídnu modrou) mi pod nosem zavoněla mňamka. Chlapovo perníková premiéra. Ujistil mě, že perník je hnědý. (Že tam zas vidím bílou raději zamlčím :))) )





Mňam!

Mimochodem, jakou barvu šatů vidíte na první fotce v článku vy?
Krásný den...Kat....

PS: No není to hezký svět, když vážné problémy jsou o barvě šatů? :)



pondělí 2. března 2015

OLIVER zlobil

... a chtěl by vám slíbit, že už to víckrát neudělá.

Sežral to, co neměl!!! Zapomněl, že na linku v kuchyni se neleze.

Panička se na něj zlobí...




Krásný den všem...  Kat....

sobota 28. února 2015

ŽIJU ...

Jo, už žiju... :)

Dlooouuhoo do Šálku nikdo nepřiléval a tak zůstal prázdný. 
Všem, kdo jste mi psali a ptali se, co se děje, moc děkuju. Je to milé. A všem, kterým jsem nezvládla odpovědět, se moc omlouvám.

A co že se to stalo??
Inu, náš PaPrd bude mít sourozence! Zatím nic netuší, aspoň myslím. 
Nee, netajíme mu to. Jen mám dojem, že v jeho roce a pěti měsících je mu to buřt.
zdroj





První těhotenství byla procházka růžovým sadem. V podstatě jsem mohla dělat artistu v Cirque du Soleil (kdyby o mně teda věděli!!). 
 Druhé těhotenství mě doslova vyřadilo z mého běžného, veselého, aktivního, rozběhaného provozu. Jen někde hooodně vzadu byl pocit, jak jsem vlastně šťastná.

zdroj
Poslední čtyři měsíce mi hlavou nejčastěji probíhalo:

  • Z čeho je mi, hergot, furt šoufl??
  • Celulitida může být i na chodidlech??
  • Štěpánku, budeme celý den spát, jo?
  • Oblíbený parfém a tak smrdí??!!
  • Bramborový salát nechci vidět do konce svého života!!
  • Proč to dítě nechce celý den spát??!!
  • Bleeee....
  • Proč mi doktoři pořád připomínají můj věk?? (V občance sakra vidím, že bych mohla být regulerní babička!)
  • Ne, ten puch z vaření nedám...
  • Jee, mně je zle...
  • Kde mám gumové medvídky??
  • Bleeee ....
  • Zase "e-e"? Ježkovy voči, to dítě smrdí!!
  • Proč nemohou být těhotní i chlapi??
  • Zase malý kalhoty. Do řiti, já mám řiť jak stadión!!! 
  • Mně se chce spát.
  • Proč mám UŽ TEĎ prsa jako dudy Strakonického dudáka??
  • Kdy že přejdou ty nevolnosti?

Teď už se začínám cítít jako já :). Jen můj manžel tvrdí, že ty dva mozky mi nedělají dobře. Nevím, co přesně tím myslí. Ale jestli je to to, že se ho na jednu věc ptám osmnáckrát, pomaleji chápu, často zapomenu, co mi říkal, zpívám ukolébavky psovi, tvrdím, že ptáček dělá haf haf, usínám i v sedě....., možná na jeho slovech něco bude. Osobně si myslím, že ten menší mozek v břichu vyřadil ten (lehce) větší v hlavě a saje z něj informace. (Nikdy nepřiznám, že to prostě může být dlouhodobým opotřebováním!)

A protože teď už se začínám cítit jako já, budeme se  - samozřejmě s přihlédnutím ke kapacitě mých mozků - zase vídat. 
Moc se na vás těším!!
Krásný den...Kat....

pondělí 10. listopadu 2014

Proč šel můj muž do práce v teplákách?

Jsem takřka dokonalá žena. 
Jen výjimečně jsou chvíle, kdy by mě můj muž zabil...
Chůvička houká brrrm, brrrrm, nenene... Synek je vzhůru.
"Kolik je hodin? To jsme si hezky pospali." usmívá se při protahování.
"Proč mám zmeškané hovory od drahého?!" vyděsila se. 
Teď mu volat nemůže. Ví, že je na jednání ve firmě. 
"Olivere, papat." volá na psa a je jí divné, že při přípravě jídla neasistuje jako obvykle. Jde se podívat do pelechu. Prázdný. Jde se podívat na chodbu. Vodítko i obojek tam ale jsou. 
V tu chvíli jí to došlo. Oliverovi se něco stalo a manžel ho odvezl k doktorovi. A volal jí to, jenže neslyšela. 
Skoro pláče.

"Olivere, ke mně." volal rychle na psa, aby nevběhnul pod projíždějící auto. V tuto ranní dobu si psa brával bez vodítka a obojku. Jeho ženě se to nelíbilo. Vždycky říkala: "Já vím, že poslouchá, ale nikdy nevíš, jestli mu nerupne v kouli! Na vodítku má cedulku se jménem a našimi telefonními čísly, tak nebuď líný a ten obojek mu, hergot, dávej!"
"Olivere, ke mně." volal rychle na psa a zabouchl dveře. 
"Do pr....čic." Nechal klíče v zámku. Zevnitř. 

Zkouší mu volat. Nic. Píše sms: "Co se děje? Kde je pes?"
Nic. Je nervózní.
Po nekonečných dvou minutách přichází odpověď: "Neděje se nic, mám pejska v práci." 
Tak to je jasný. Pejsek jejich třicetikilové obludě nikdy neřekl... Proč by si bral psa do práce? Bez vodítka? Umřel. Ne on, pes. 
Pláče.

Zvonil. Nic. Zvonil déle. Nic. Zvonil ještě déle. Nechtěl vzbudit dítě. Zkoušel jí volat. Nic. 
"Sakra. Nemůžu to zmeškat, je to důležitý klient. Je hluchá?!!"
V bundě našel klíče od auta a peněženku.
Přemýšlel. 
Odemkl auto a pes se uvelebil na zadních sedadlech. Odjeli. 

Jsou chvíle, kdy by mě můj muž zabil. 
Nejprve jel do supermarketu pro koblihy.
Potom stál před personální ředitelkou ve "venčících" teplákách, s třicetikilovým psem u nohy a krabicí koblih v ruce. 
Jeho historce se všichni smáli a koblihovou omluvenku zblajzli do posledního drobku.
zdroj
A já? Já mu řekla, že může být rád, že nevenčil v pyžamu.
Já holt to ráno měla jiné starosti :)

A co vy? Taky by vás někdy zabili?
Krásný den...Kat....

pátek 7. listopadu 2014

Splním si sen – Štěpánka

Jedno krásné podzimní odpoledne jsme seděly s kamarádkou Štěpánkou nad šálkem vynikající kávy a povídaly si o snech. No dobře, že jsme po kávě vymlaskly lahvinku jednoho pozdního sběru, to zastírat nebudu.  A než se hovor stočil k jiným veledůležitým tématům, pamatuji si jeden ze Štěpánčiných snů.

ZHUBNU
zdroj


To si říká mnoho z nás, včetně mě, ale prd pro to dělá.
Štěpánka si dala jasný cíl, který ohraničila počtem shozených kilogramů.

Kolik bys chtěla zhubnout?
Ještě dvacet kilo.
Cože??
No, sedmnáct už jsem zhubla.
Cože??!! (obracím do sebe sklenku a chvíli nepřítomně zírám). Fííha. Tak to klobouk dolů. Za jak dlouho?
Za tři čtvrtě roku.
Co Tě motivovalo k tomuhle kroku?
Zdraví. Začala mě bolet kolena. A jako každá ženská se chci líbit.
Co bylo na začátku nejtěžší?
Začít. A pak vydržet, protože mi kila vůbec nešla dolů. Za 3 měsíce jsem zhubla jen 3 kila. A to jsem si říkala, že nemá snad smysl takhle dřít a odříkat si jídlo. Chodila jsem cvičit 4x týdně a měla sestavený zdravý jídelníček.
A co rozhodlo, že‘s vydržela?
Právě to zdraví. Kolena mě opravdu bolela.
Co se stalo po těch třech měsících?
Začala jsem jíst normálně. Jedla jsem všechno, ale menší porce.
Jak a co vlastně cvičíš?
Chodím do jednoho fitness, kde mají certifikovaný program LoseWe. Musím říct, že tímhle cvičením jsem shodila nejvíc. Pak chodím na Zumbu a na kruhový trénink. Teď chodím jen 2x týdně, protože to kvůli práci nestíhám. No, ale teď se stěhuju za prací jinam.
Aha. A jak to budeš se cvičením dělat?
Zkusím najít nějaké cvičení tam a budu chodit na túry. Stěhuju se totiž na Šumavu.
Jůůů, Šumava, Tak tu Ti závidím. Hele, Štěpánko, ale já si pamatuju, že ses nechala vyhecovat k půl maratonu.
Néééé, jen ke čtvrt maratonu. Teď ale nemohu běhat, jsem po operaci kolene.
Takže „náš“ maraton v roce 2016?
Jo, to jo.

Říkám vám, nepijte alkohol. Štěpánka se onehdy nechala vyhecovat na oslavě. Byla jsem u toho.
A já??!!!! Já jí teď slíbila, že poběžím s ní!!

A co vy? Umíte jít za svým snem?
Krásný den…Kat….

PS: Štěpánce držím palce a o plnění jejího snu vám ještě dám vědět.


<a href="http://www.bloglovin.com/blog/12599409/?claim=cv9dj4y42wb">Follow my blog with Bloglovin</a>

úterý 4. listopadu 2014

Paris highlights

Doslova před chvílí jsem se vrátila z Paříže. 
Ne, nechci machrovat, ani vám tvrdit, že Paříž miluju. 
Jela jsem si připomenout atmosféru bulvárů, kaváren a luxusních obchodů. 
Jela jsem s jasným cílem - být kavárenským povalečem a načerpat inspiraci pro jednu moji práci. Obojí jsem splnila. Vypít tolik kávy a vína (a bublin) je asi hřích... A inspirovaná teda jsem! (No, teď to ještě využít.)

Bydlela jsem na Montmartru asi tři sta metrů od Sacré-Coeuru. Zašla jsem si tam na mši. 
Skoro hned za rohem jsem došla pozdravit muže, který prochází zdí. Podle místních je povídka inspirovaná pravdivou legendou a duch muže, který uměl procházet zdí, po Montmartru pořád bloudí. Že nevíte, o co jde? Mrkněte třeba sem
Jezdila jsem metrem a ráno na trhu si kupovala čerstvé ovoce. 
Dopřávala jsem si Bertiny cupcaky 
Musela jsem k Soše Svobody. K mladší sestře té slavnější v Big Apple. (Víte, že původem je z Francie?)
Seděla jsem s notesem u kafe a vína a bloumala a rozmýšlela... 

Tak si pojďte zabloumat se mnou... 

Tyhle stavby mě nepřestanou fascinovat
Sacré-Coeur a Notre-Dame
Muž, který procházel zdí

Bertiny Cupcakes  - musíte ochutnat

Pařížská krasavice v ranním oparu a když se chystá ke spánku

Bonjour, Montmartre.
... nemohou chybět...

Nemohla jsem je tam nechat!!
Můj oblíbený nápoj vdovy "Klikótové" a marmeládu z pomerančů, citronů, mandarinek a grepu.





Stroj času

Zámky lásky na Mostě Umělců.
A co vy, kde nejraději bloumáte?
Krásný den...
Kat....