Můj chlap má poporodní blues

Jo, je to tak...
Můj chlap je prototypem toho, jak na sebe převzít všechny znaky těhotenství, porodu.... dokonce i poporodních jevů!!

Se Štěpánkem - 2013

Vědma pravdu neměla

Onehdá jsem psala, jak nám vědma předpověděla holčičku (tady).
Ale sekla se ... 
Mám důkaz jako hrom. Dal mi zabrat. Vážil 4,15 kg a měřil 53 cm. 

Samozřejmost nebo dobrý skutek?

Viděla jsem ji už zdálky. 
Ležela tam a nohy kolem ní šlapaly bez povšimnutí. 
Občas si s jejími oušky pohrál větřík.

zdroj

Coming soon...

... ale doufám, že néé zas tak brzy.

Tak dneska tři roky....

Vede si mě tatínek...

... krásné
bláznivé,

Jak jsem uhnala chlapa! Pak sebe. A ještě vdala kamarádku!

Kdysi dávno, ještě za dob blahého studentského nicnedělání na fildě, jsem se zamilovala. 
Do indoor cyclingu. Asi vám víc řekne spinning. Ono je to podobné, ale JE v tom trochu rozdíl. To je jedno. Princip je stejný, šlape se na kole na hudbu. 
No, a protože to byla láska, stala jsem trenérkou. A shodou okolností začala jezdit v Praze u jednoho (tehdy) známého hokejisty v jeho sportovním centru. Nebyl to MŮJ známý, byl známý tak nějak veřejně. 

Ne, to nejsem já
zdroj

Jedna prvomájová...

... procházka ...

Máme Mařenku

No jo.... 

Přišla k nám v únoru. Je velká a modrá. 

O tom, že Neža už nám nestačila, jsem psala tady. A tak se Neža odstěhovala do Dačic. Je o ní dobře postaráno, to jsem si jistá. Pán, co si pro ní přijel, na ní s láskou hleděl, a zamilovali se do sebe...

Pavouk a SLAVONICE?

Já prostě žiju dva životy. Jeden přes den a jeden v noci. Ačkoliv podle toho množství snů, co se mi v noci zdá, musím mít těch životů víc. 

zdroj

Měla vědma pravdu?

Můj táta kdysi potkal vědmu. 
Neptal se jí na nic...., ale ona povídala. A předpověděla mu přesně to, co se o pár let později stalo. 
Mluvila i o mně... Popsala mého (budoucího) manžela, předpověděla nám krásné manželství ... a taky dvě děti. Kluka a holčičku.
Docela idylka, ne? 
A taky zatím všechno je, jak řekla ... 
Ale druhé dítě teprve čekáme (viz tady). 
Jasný, že VŠICHNI ví, že to bude holčička. Protože to říkala vědma. A protože mi bylo tak strašně zle. 

Naše miminko

Jedna perla z "fejsbůku"

Dnes v noci jsem se probudila. A nemohla znovu usnout...

Když už mě knížka začala unavovat, vzala jsem telefon a mrkla na Facebook. Ano, příšerná neřest, ale nemohla jsem si pomoci. I v ty tři ráno, jsem musela být "in". 

A narazila tam na NĚCO, o co se s vámi chci podělit. Je to už tolikrát kopírované, že není známý autor... Tak se mu omlouvám za půjčení. 

A v momentě zveřejnění je to stejně majetkem Facebooku. 

zdroj

Tak prosím, třeba vás to pobaví stejně, jako mě:

Jak jsem si odskočila od plotny

Znáte to... Dvě hodiny upravujete svojí fazónku, pak vás spatří světlo světa...
"Jee, Tobě to sluší."
"Ále, prosim Tě, to jsem si jen tak odskočila od plotny." zní vaše (jakoby) stydlivá odpověď.

Jenže to nebyl můj případ. 

zdroj

Splněný sen - MŮJ

Stalo se vám někdy, že se vám splnil sen? Nemyslím teď přání, touhu, ten denní sen. Ne to, kdy si řeknete: " To je asi déja vu. To už jsem někde zažila." Ale ten opravdický noční sen, který se zdá samovolně. Ten noční sen, kdy jste si jisti, že se vám to zdálo a teď je to tady.

zdroj

Mně teda jo. Dokonce několik. A mám na to svědky. 

Poprvé jsem si téhle "schopnosti" všimla na střední škole. 

Jak Jarka "udělala" maraton

„Někdy se stane, že člověk má nějaké starosti.
Mně na to funguje běhání. A jak takhle běžím, tak mě napadne: Ty jo, tady je to pěkný, tady by se určitě líbilo lidem běhat, proč tady nikdo neběhá? Jen já v růžové bundičce.“

Takhle nějak to začalo. Moje kamarádka Jarka se rozhodla, že si splní jeden ze snů, že uspořádá první vopravdický maraton v našem městě. O tom, že jsem ho taky „běžela“ jsem vám psala tady.

S Jarkou jsem se sešla, abych z ní vytáhla, jak se takový sen plní. 

Nejdřív mě ale zajímá, jsi vášnivý běžec?

Neřekla bych, že běhám, to by bylo v mém případě přehnané. (Jsem tzv.falešný začátečník.) Já vášnivě toužím po tom, běhat a nepřestat. Ráno vstávat s myšlenkou, kdy obuji tenisky a půjdu se zmordovat do lesa ..... Vášnivě myslím na to, že zase obléknu všechny mé oblíbené kousky ze skříně..... Pořád té vášně není dost na to, abych o sobě mohla říct, že běhám, nebo že jsem běhnaJ. (Existuje totiž spolek Strakonické běhny!)

Jak dlouho už běháš?

Začala jsem běhat po posledních dvou porodech, kdy jsem prostě potřebovala vypadnout, oddechnout si, poslouchat jen hudbu a být chvilku sama se sebou (a zhubnout, že!). Vždy mi to vydrželo pár týdnů, pak do toho přišla rýmička, kašlíček a já zase hledala novou motivaci. Nové tenisky, bundičku, nové písničky, nová aplikace na běhání, sdílení na fcb.....

A tak to jde pořád dokola až dodnes! 

Tvůj největší běžecký úspěch?

Já mám za sebou pouze jeden závod a to vloni. Byl to můj první závod, běžela jsem nejkratší možnou trasu, 3,3 km a byla jsem po uběhnutí šťastná jak blecha. Hlavně jsem se tam dívala organizátorům pod ruce, o to mi šlo nejvíc, protože to byly 3 týdny do Královského maratonu, sbírala jsem tam zkušenosti......

Ale jednou, jednou svůj čtvrt, půl i maraton dám!

Co Tě na přípravě maratonu nejvíc bavilo?

Nejvíc mě bavilo dávat dohromady lidi, kteří mi tak ochotně pomáhali, a koordinovat to celé. Setkala jsem se s lidmi, které bych jinak nepotkala. A ten můj tým skvěle fungoval a doplňoval se.

Hodně mě pobavili sportovci – veteráni, kteří se sami ozvali a pak za mnou dorazili jeden po druhém do kanceláře, aby se na toho blázna podívali. Jeden si dokonce myslel, že jsem nějaká bývalá sportovní šampionka. Nemohli pochopit, kde se ve mně vzala ta bláznivá myšlenka. A pak nemohli uvěřit, že to dotáhnu do konce.

Ovšem pochvaly po závodě od nich byly moc fajn. J

Co bylo naopak nejtěžší?

Hodně mi vadila laxnost a neúčast města. Vadí mi dodnes. Grant mi byl zamítnut, ještě čekám na záštitu starostky. Pokud nedostanu ani tu, závod přejmenuji. Je to pro mě zase jenom další výzva, že i běh přes překážky může být zábavný.

Musela jsem nechat vypracovat projekt na uzavírku města, protože první zákaz zněl – přes lávku běh nepovolíme, je v dezolátním stavu. Super, musela jsem tedy sehnat dalšího sponzora, abych mohla zaplatit projekt. Ten den jsem chvilku připustila myšlenku, že na to kašlu a začnu se zabývat něčím jiným, třeba prací J

Ale pak mě to přešlo, přestala jsem fňukat nad nespravedlivostí úředníka a začala konat.

Dodnes se se ségrou smějeme, jak jsme poslední týden před závodem obcházely restaurace a cpaly se tam, místo toho, abychom něco řešily kolem maratonu. Prostě jsme se zašívaly do hospod a jedly. Na nervy to fungovalo skvěle!

Kolik lidí se přihlásilo?

241 závodníků běželo, asi 50 lidí, co bylo registrovaných, ten den nedorazilo. Naštěstí! Měli jsme jen 150 registračních tašek!!!

Máš nějakou „pikošku“ ze zákulisí?

To byl velmi slušný závod jako!!!!:-) Koneckonců, ty jsi byla na trase se spoustou dobrovolných hasičů, ty máš možná lepší historky než já!

Hmm, neprozradím...

Měli jsme skvělého moderátora, Jirku Gruntoráda, ten mě hodně držel v realitě a uklidňoval mě. Mně na toto dobře funguje manžel, ale toho jsem neviděla, byl na trase a všude, kde bylo potřeba.

Když zkolaboval vítěz maratonu, tak mi moc dobře nebylo, ale musela jsem se soustředit na přípravu cen pro vítěze. 

A tady je máme - Jarka a Jirka

Kdy se můžeme těšit na další ročník a kde se dá popřípadě přihlásit?

26.9.2015!

Pomaličku umisťuji všude, kde se dá Výzvu pro všechny, aby se nikdo nemohl měsíc před závodem vymlouvat, že nestihl natrénovat. Oslovuji sponzory, někteří slíbili účast znovu, někteří už ne, nebo zatím ne. J

Na webových stránkách www.kmmp.cz je již spuštěna registrace, dokonce jsou i někteří běžci zaregistrovaní. Povedlo se nám dostat s nejdelší trasou do Jihočeského běžeckého poháru, takže jistě přibyde maratonců a bude velká konkurence.

Mým cílem je, aby se přidala i mládež, aby dělali něco jiného, než hráli hry a čuměli do mobilů. To, když se povede, tak budu spokojená. A kdyby běžel můj syn, tak by to bylo skvělé! Ale můj manžel prohlási: „Všichni poběží a kdo tam bude makat? Sám to všechno nezvládnu!“ Je pravda, že rodina mi pomáhala ten den nejvíc!

No, v roce 2016 bych měla běžet i já. Onehdá jsem si po lahvince dobrého pozdního sběru plácla se Štěpánkou, že něco taky uběhneme (tady). 

Já to budu pořádat i příští rok jo? J

Jo!

Hele, a co všechno je potřeba na uspořádání takového „komorního“ maratonu zajistit?

Časomíru (čipy jsou hodně drahé, ale je to pohodlné pro závodníky, vidí svoje časy během závodu a hned po závodu znají výsledky a pořadí) – takže firmu, která přijede, postaví trať, dodá čipy, vytiskne na konci všem certifkikáty

Trasu a propozice závodu.

Uzavírku trati.

Spoustu dobrovolníků.

Občerstvení pro závodníky.

Ručníky.

Moderátora.

Ozvučení.

Nafukovací bránu na start.

Pojištění.

Spousta stanů, kdyby pršelo.

Sprchy a WC.

Registrační kancelář je hrozně důležitá – takže zázemí pro ně (stany a stany a stoly a židle).

Spoustu tašek pro závodníky a sponzorských drobností.

Pivo a limo. 

Sponzory a sponzory (šmarjá, mám jich málo!)

Spousta věcí se musí zaplatit dopředu, třeba právě to pojištění ! Takže sponzory...:-)

Předávající cen – jak se jim říká, ceremoniář???

ZávodníkyJ

...no a chce se mi říct – to musíte koupit žebřík, hřebíky, písek, dláto, štětce, míchačku, dřevo, tašky, beton, nehoupat!!!!! J

A jak mám napsáno na našich webovkách, cítím ve svých namožených lýtkových a stehenních svalech, že to letos bude zase pecka! Protože to budu opět připravovat s vášníJ

Tak to vidíte, za splněným snem je třeba jít, někdy i běžet. Uff. Jarka má zkrátka můj obdiv!

A co vy? Co všechno jste ochotni udělat pro svůj sen?

Krásný den…Kat….

Opravdu važný problém!! A když překvapí chlap...

Určitě jste zaregistrovali, že svět řeší opravdu važný problém!!!
Dva tábory lidí se nemohou shodnout, jestli šaty na obrázku jsou bílo-zlaté nebo modro-černé. 
Pokud náhodou nevíte, o co jde, klikněte SEM.
I já myslela, že jde o vtip.... A tak jsem se svého chlapa doma zeptala, jak vidí ty šaty. Něco kutil a krásně to vonělo... S utěrkou v ruce přišel k monitoru a povídá:
"Modrý s černým. Proč?"
"Cože?? Vždyť jsou bílo-zlatý!"
"Kam koukáš? Tohle je modrý a proužky jsou černý." vysvětloval.
"No nene, vždyť to vidím! Tohle je bílý a proužky jsou zlatý!"
Naštěstí odběhl. Nechápu, jak může vidět modrou!!??

A tenhle opravdu vážný problém, který lidstvo řeší, krásně demonstruje, že jednu věc OPRAVDU můžeme vidět jinak. A jak je důležité - obzvlášť v partnerství - respektovat, že oba máme pravdu!

Po chvilce zkoumání šatů (jestli fakt nezahlídnu modrou) mi pod nosem zavoněla mňamka. Chlapovo perníková premiéra. Ujistil mě, že perník je hnědý. (Že tam zas vidím bílou raději zamlčím :))) )

Mňam!

Mimochodem, jakou barvu šatů vidíte na první fotce v článku vy?
Krásný den...Kat....

PS: No není to hezký svět, když vážné problémy jsou o barvě šatů? :)

OLIVER zlobil

... a chtěl by vám slíbit, že už to víckrát neudělá.

Sežral to, co neměl!!! Zapomněl, že na linku v kuchyni se neleze.

Panička se na něj zlobí...

Krásný den všem...  Kat....

ŽIJU ...

Jo, už žiju... :)

Dlooouuhoo do Šálku nikdo nepřiléval a tak zůstal prázdný. 
Všem, kdo jste mi psali a ptali se, co se děje, moc děkuju. Je to milé. A všem, kterým jsem nezvládla odpovědět, se moc omlouvám.

A co že se to stalo??
Inu, náš PaPrd bude mít sourozence! Zatím nic netuší, aspoň myslím. 
Nee, netajíme mu to. Jen mám dojem, že v jeho roce a pěti měsících je mu to buřt.

zdroj

První těhotenství byla procházka růžovým sadem. V podstatě jsem mohla dělat artistu v Cirque du Soleil (kdyby o mně teda věděli!!). 

 Druhé těhotenství mě doslova vyřadilo z mého běžného, veselého, aktivního, rozběhaného provozu. Jen někde hooodně vzadu byl pocit, jak jsem vlastně šťastná.

zdroj

Poslední čtyři měsíce mi hlavou nejčastěji probíhalo:

• Z čeho je mi, hergot, furt šoufl??
• Celulitida může být i na chodidlech??
• Štěpánku, budeme celý den spát, jo?
• Oblíbený parfém a tak smrdí??!!
• Bramborový salát nechci vidět do konce svého života!!
• Proč to dítě nechce celý den spát??!!
• Bleeee....
• Proč mi doktoři pořád připomínají můj věk?? (V občance sakra vidím, že bych mohla být regulerní babička!)
• Ne, ten puch z vaření nedám...
• Jee, mně je zle...
• Kde mám gumové medvídky??
• Bleeee ....
• Zase "e-e"? Ježkovy voči, to dítě smrdí!!
• Proč nemohou být těhotní i chlapi??
• Zase malý kalhoty. Do řiti, já mám řiť jak stadión!!! 
• Mně se chce spát.
• Proč mám UŽ TEĎ prsa jako dudy Strakonického dudáka??
• Kdy že přejdou ty nevolnosti?

Teď už se začínám cítít jako já :). Jen můj manžel tvrdí, že ty dva mozky mi nedělají dobře. Nevím, co přesně tím myslí. Ale jestli je to to, že se ho na jednu věc ptám osmnáckrát, pomaleji chápu, často zapomenu, co mi říkal, zpívám ukolébavky psovi, tvrdím, že ptáček dělá haf haf, usínám i v sedě....., možná na jeho slovech něco bude. Osobně si myslím, že ten menší mozek v břichu vyřadil ten (lehce) větší v hlavě a saje z něj informace. (Nikdy nepřiznám, že to prostě může být dlouhodobým opotřebováním!)

A protože teď už se začínám cítit jako já, budeme se  - samozřejmě s přihlédnutím ke kapacitě mých mozků - zase vídat. 
Moc se na vás těším!!
Krásný den...Kat....

Proč šel můj muž do práce v teplákách?

Jsem takřka dokonalá žena. 

Jen výjimečně jsou chvíle, kdy by mě můj muž zabil...

zdroj

Chůvička houká brrrm, brrrrm, nenene... Synek je vzhůru.

"Kolik je hodin? To jsme si hezky pospali." usmívá se při protahování.

"Proč mám zmeškané hovory od drahého?!" vyděsila se. 

Teď mu volat nemůže. Ví, že je na jednání ve firmě. 

"Olivere, papat." volá na psa a je jí divné, že při přípravě jídla neasistuje jako obvykle. Jde se podívat do pelechu. Prázdný. Jde se podívat na chodbu. Vodítko i obojek tam ale jsou. 

V tu chvíli jí to došlo. Oliverovi se něco stalo a manžel ho odvezl k doktorovi. A volal jí to, jenže neslyšela. 
Skoro pláče.

"Olivere, ke mně." volal rychle na psa, aby nevběhnul pod projíždějící auto. V tuto ranní dobu si psa brával bez vodítka a obojku. Jeho ženě se to nelíbilo. Vždycky říkala: "Já vím, že poslouchá, ale nikdy nevíš, jestli mu nerupne v kouli! Na vodítku má cedulku se jménem a našimi telefonními čísly, tak nebuď líný a ten obojek mu, hergot, dávej!"

"Olivere, ke mně." volal rychle na psa a zabouchl dveře. 

"Do pr....čic." Nechal klíče v zámku. Zevnitř. 

Zkouší mu volat. Nic. Píše sms: "Co se děje? Kde je pes?"

Nic. Je nervózní.
Po nekonečných dvou minutách přichází odpověď: "Neděje se nic, mám pejska v práci." 

Tak to je jasný. Pejsek jejich třicetikilové obludě nikdy neřekl... Proč by si bral psa do práce? Bez vodítka? Umřel. Ne on, pes. 
Pláče.

Zvonil. Nic. Zvonil déle. Nic. Zvonil ještě déle. Nechtěl vzbudit dítě. Zkoušel jí volat. Nic. 

"Sakra. Nemůžu to zmeškat, je to důležitý klient. Je hluchá?!!"
V bundě našel klíče od auta a peněženku.
Přemýšlel. 
Odemkl auto a pes se uvelebil na zadních sedadlech. Odjeli. 

Jsou chvíle, kdy by mě můj muž zabil. 
Nejprve jel do supermarketu pro koblihy.
Potom stál před personální ředitelkou ve "venčících" teplákách, s třicetikilovým psem u nohy a krabicí koblih v ruce. 
Jeho historce se všichni smáli a koblihovou omluvenku zblajzli do posledního drobku.

zdroj

A já? Já mu řekla, že může být rád, že nevenčil v pyžamu.
Já holt to ráno měla jiné starosti :)

A co vy? Taky by vás někdy zabili?
Krásný den...Kat....

Splním si sen – Štěpánka

Jedno krásné podzimní odpoledne jsme seděly s kamarádkou Štěpánkou nad šálkem vynikající kávy a povídaly si o snech. No dobře, že jsme po kávě vymlaskly lahvinku jednoho pozdního sběru, to zastírat nebudu.  A než se hovor stočil k jiným veledůležitým tématům, pamatuji si jeden ze Štěpánčiných snů.

ZHUBNU

zdroj

To si říká mnoho z nás, včetně mě, ale prd pro to dělá.

Štěpánka si dala jasný cíl, který ohraničila počtem shozených kilogramů.

Kolik bys chtěla zhubnout?

Ještě dvacet kilo.

Cože??

No, sedmnáct už jsem zhubla.

Cože??!! (obracím do sebe sklenku a chvíli nepřítomně zírám). Fííha. Tak to klobouk dolů. Za jak dlouho?

Za tři čtvrtě roku.

Co Tě motivovalo k tomuhle kroku?

Zdraví. Začala mě bolet kolena. A jako každá ženská se chci líbit.

Co bylo na začátku nejtěžší?

Začít. A pak vydržet, protože mi kila vůbec nešla dolů. Za 3 měsíce jsem zhubla jen 3 kila. A to jsem si říkala, že nemá snad smysl takhle dřít a odříkat si jídlo. Chodila jsem cvičit 4x týdně a měla sestavený zdravý jídelníček.

A co rozhodlo, že‘s vydržela?

Právě to zdraví. Kolena mě opravdu bolela.

Co se stalo po těch třech měsících?

Začala jsem jíst normálně. Jedla jsem všechno, ale menší porce.

Jak a co vlastně cvičíš?

Chodím do jednoho fitness, kde mají certifikovaný program LoseWe. Musím říct, že tímhle cvičením jsem shodila nejvíc. Pak chodím na Zumbu a na kruhový trénink. Teď chodím jen 2x týdně, protože to kvůli práci nestíhám. No, ale teď se stěhuju za prací jinam.

Aha. A jak to budeš se cvičením dělat?

Zkusím najít nějaké cvičení tam a budu chodit na túry. Stěhuju se totiž na Šumavu.

Jůůů, Šumava, Tak tu Ti závidím. Hele, Štěpánko, ale já si pamatuju, že ses nechala vyhecovat k půl maratonu.

Néééé, jen ke čtvrt maratonu. Teď ale nemohu běhat, jsem po operaci kolene.

Takže „náš“ maraton v roce 2016?

Jo, to jo.

Říkám vám, nepijte alkohol. Štěpánka se onehdy nechala vyhecovat na oslavě. Byla jsem u toho.

A já??!!!! Já jí teď slíbila, že poběžím s ní!!

A co vy? Umíte jít za svým snem?

Krásný den…Kat….

PS: Štěpánce držím palce a o plnění jejího snu vám ještě dám vědět.

<a href="http://www.bloglovin.com/blog/12599409/?claim=cv9dj4y42wb">Follow my blog with Bloglovin</a>

Paris highlights

Doslova před chvílí jsem se vrátila z Paříže. 

Ne, nechci machrovat, ani vám tvrdit, že Paříž miluju. 

Jela jsem si připomenout atmosféru bulvárů, kaváren a luxusních obchodů. 

Jela jsem s jasným cílem - být kavárenským povalečem a načerpat inspiraci pro jednu moji práci. Obojí jsem splnila. Vypít tolik kávy a vína (a bublin) je asi hřích... A inspirovaná teda jsem! (No, teď to ještě využít.)

Bydlela jsem na Montmartru asi tři sta metrů od Sacré-Coeuru. Zašla jsem si tam na mši. 
Skoro hned za rohem jsem došla pozdravit muže, který prochází zdí. Podle místních je povídka inspirovaná pravdivou legendou a duch muže, který uměl procházet zdí, po Montmartru pořád bloudí. Že nevíte, o co jde? Mrkněte třeba sem. 

Jezdila jsem metrem a ráno na trhu si kupovala čerstvé ovoce. 
Dopřávala jsem si Bertiny cupcaky 

Musela jsem k Soše Svobody. K mladší sestře té slavnější v Big Apple. (Víte, že původem je z Francie?)

Seděla jsem s notesem u kafe a vína a bloumala a rozmýšlela... 

Tak si pojďte zabloumat se mnou... 

Tyhle stavby mě nepřestanou fascinovat
Sacré-Coeur a Notre-Dame

Muž, který procházel zdí

Bertiny Cupcakes  - musíte ochutnat

Pařížská krasavice v ranním oparu a když se chystá ke spánku

Bonjour, Montmartre.

... nemohou chybět...

Nemohla jsem je tam nechat!!
Můj oblíbený nápoj vdovy "Klikótové" a marmeládu z pomerančů, citronů, mandarinek a grepu.

Stroj času

Zámky lásky na Mostě Umělců.

A co vy, kde nejraději bloumáte?
Krásný den...
Kat....

Čokoláda v koupelně

O mně je známo, že miluju čokoládu. 
A tak jsem dostala tu možnost testovat čokoládovou kosmetiku z Francie. Řeknu vám, to mi neměli dělat!

Jedná se o relativní novinku na českém trhu - Sensation Chocolat Paris. Sympatické na téhle kosmetice je, že

• je bez Parabenů 
• je bez Fenoxyethanolu 
• není testována na zvířátkách
• úžasně voní 

Jestli jsou všechny kakaové boby vymačkané v těchto dózičkách úplně BIO, to výrobce stoprocentně nezaručuje. Vím, že BIO děsně frčí. (Ačkoliv tady u toho boba je mi to šumák.)

No jo, k profi fotografovi mám ještě daleko :)

V parádních taštičkách jsem našla mazadla a šťávičky na ksichtík a na tělo. 
Dneska si představíme péči o pleť, tedy produkty na ksichtík. 




Začneme čištěním, jak jinak. 

Vitalipur je čistící a energizující gel. 
Píše se na něm, že hydratuje a revitalizuje pokožku. Musím přiznat, že po jeho používání jsem NEMĚLA kůži na obličeji o dvě čísla menší jako po jiných čistících gelech nebo pěnách. Takže milé překvapení. Přesto zůstal lehký pocit, že potřebuji namazat :). 
Gel používám tak, že konečky prstů jej nanesu na obličej a mokrýma rukama udělám lehkou pěnu, kterou pak smyji vodou. 

Eclatonique je pleťové tonikum bez alkoholu. Ideální parťák pro Vitalipur. 
Po ošetření navlhčeným tampónem pocit "žízně" pleti zmizí. Nic nepálí ani nepne. Takže palec nahoru.




A jsou tu mazadla. Těma bych se patlala do nekonečna, protože jsem si vytvořila závislost na jejich vůni. A to mi neměli dělat!!
Když jsem přičichla poprvé, zdála se mi ta čokoláda nějaká divná. Tohle aroma je totiž jemnější a připomíná spíše vůni kakaového bobu. Hned po druhém mazání jsem vůni přišla na chuť a to se závislostí už víte. 
Zkratka ani po měsíci a půl se mi neomrzela.

La Créme lift & lisse je krém proti stárnutí a ztrátě pružnosti. Obsahuje kakaové máslo, hořčík, železo a skoro celou abecedu vitamínů. 

Má lehkou konzistenci a snadno se roztírá. Právě proto jsem očekávala, že se pleť napije a bude zase sucho. Opak je pravdou. I přes lehkou konzistenci mě překvapil máselný efekt, který ale nezanechá hubu umaštěnou jak papír od sekaný. 
A jestli mi vypružil fazónu? To nedovedu posoudit...

Le Fondant, to je to, co na první pohled vypadá jako kýbl kakaa v rozpuštěném másle, je MŮJ FAVORIT. Je to rozjasňující ochranný krém. Obsahuje kakaové máslo se spoustou vitamínů a panenský sezamový olej. 

No jo, nebudu lhát, před první aplikací jsem se bála, že budu vypadat jako náčelník kmene Algonkinů, který jde k Apačům na námluvy. Ne, žádná Ribanna ani Nšo-či. 
Tenhle krém mě dostal. Vzhledem k jeho tužší a olejnaté konzistenci jsem čekala, že se prostě nevpije a zůstanou mi na pleti kapičky. A ono ne. Krém se parádně vstřebal a navíc nechal pleť příjemně vláčnou jako dětskou prdýlku. A ještě vonící po čokoládě! Dokonce i moje kosmetička se divila, čím se mi ta moje věčně vyschlá hubička spravila!
S krémem je třeba šetřit, abyste předešli zmíněnému maskování. Nanáším ho na předchozí krém tak, že malé množství vklepávám konečky prstů do pleti. Zkoušela jsem ho kombinovat i se svým běžným krémem...a žádná škodlivá reakce. 
A POZOR tenhle krém je použitelný i na rty. Skutečně vynikající balzám! (právě jsem si cvičně mázla.)

La Mousse je pleťový peeling a maska v jednom. Obsahuje pro změnu kakaové máslo, aloe vera, meruňkové mikrogranule, kofein a tak dále.

Na první pohled vypadá jako tuhý jíl. Ovšem jen do doby, než si sáhnete. Opět mě překvapila lehká konzistence. Meruňková zrníčka jsou velmi jemná. Pokud chcete použít jako masku, doporučuje se 5-7 minut. Já mám hubu rozmachanou, to teda jo, ale žádnou újmu v podobě červených fleků, nebo pálení jsem neměla. La Mousse jsem využila jako peeling a nechala maximálně 2 minutky. Citlivější pleti doporučuji to samé.

Více se o kosmetice můžete dočíst tady. Není zrovna nejlevnější, na ceny, složení a popis jednotlivých produktů mrkněte sem.
Sensation Chocolat Paris nabízí i profi řadu pro kosmetické a wellness salóny.

A co dodat? Z kosmetiky jsem mile překvapená. Ráno i večer se těším na čokoládový rituál. A už vymýšlím, koho čokoládou z Francie podaruju pod stromečkem. 
Vím, že Le Fondant bude mým společníkem na věky věků :). 

Jaké zkušenosti máte s čoko kosmetikou vy?
Krásný den...Kat....

Rybí krev

Za tu dobu, co mám PaPrdka, jsem přečetla 19 knížek. Za ten rok jsme spolu přečetli různé žánry, různě tlusté knihy..., celkem 5837 stránek. On většinou spinkal v náručí nebo si užíval chuť mateřského mléka, já jednou rukou držela knihu a hltala příběh.

A dneska jsem dohltala další. Taky je vám líto, když kniha skončí? Taky se neradi loučíte s hlavními hrdiny a nechcete je nechat jít?

Dneska jsem se rozloučila se třemi kamarádkami z vesnice. S obyčejnými holkami, které v době puberty řešily kromě holčičích záležitostí i to, jestli budou muset opustit svoje domovy, místa svých tajných výprav a prvních rande. Část vesnice, ve které bydlely, měla jít kvůli stavbě jaderné elektrárny pod vodu. 
A o tom, jaké to je, píše Jiří Hájíček ve své knize. 



Rybí krev je opět nenápadná knížka, které byste si v regálu možná nevšimli. Magnesií Literou byla oceněna jako Kniha roku 2013.



Příběh začíná v roce 2008. Tehdy se hlavní hrdinka Hanka vrací z ciziny domů, do jižních Čech. Její vzpomínky nás vrátí ještě o několik let zpátky, do 80. let, kdy se začalo mluvit o stavbě jaderné elektrárny Temelín.



Kniha jemně rozvíjí osudy obyčejných lidí, dá nám nahlédnout do jejich smýšlení v komunistickém režimu, prožijeme s nimi převrat v roce 1989. Jednotlivé kapitoly nás nevtíravě navnadí na další a další čtení. Jak to dopadne? Začne s ním chodit? Zachrání se nakonec jejich chalupa?

Rybí krev se mě dotkla o to víc, neboť v jižních Čechách jsem doma. Jako dítě jsem si vůbec neuvědomovala, kolik vesnic bylo "Temelínem" postiženo a kolik jich muselo přestat existovat. Celkem šest vesnic už na mapě nenajdeme. Samozřejmě, jako dítěti mi byla jaderná elektrárna víte kde. Důležitější byl mončičák nebo panenka s dlouhýma vlasama. Ale dneska vím, že dvě vesnice bourány být nemusely. To se profláklo až po převratu.

Šup zpátky ke knížce. 
Recenze na ni jsou různé. 
"Hájíčkovi se román příliš nepovedl." 
"Je to nejlepší Hájíčkův román."  
Znáte to, co díra do zadečku, to názor.
Já jen zodpovědně můžu prohlásit, že mě kniha bavila! Titul Kniha roku 2013 snad taky nebude podplacenej. 

A kdo je Jiří Hájíček? Nikoho asi nepřekvapí, že je to spisovatel z jižních Čech. Svoje dětství prožil ve vesnici, z které pochází právě tři kamarádky z Rybí krve. 

Tahle kniha rozhodně není jeho prvotinou.
Má 358 stran a dá se pořídit za 229,- Kč. 

Přeji pohodové počteníčko. 
Krásný den...Kat....