Jeli jsme na Moravu

Naše Neža - auto, se nedá považovat za rodinné. Nacpeme do ní PaPrdka v autosedačce, kočárek, nás dva rodiče a tím to končí. Nebo taky: nacpeme do ní nás dva rodiče a Olivera, našeho boxera. Minulý týden jsme stáli před OPRAVDOVOU výzvou. 

Chystali jsme se za babičkou a dědou na Moravu. Protože jsme neměli hlídání pro psa, museli jsme se pokusit do Neži nacpat: 

• Nás dva rodiče
• PaPrdka v autosedačce
• PaPrdkovo kočár
• PaPrdkovo cestovní postýlku - vzhledem k tomu, že v noci šmejdí, nemůže spát ve volném prostoru. Ráno bych ho mohla najít třeba u dědy v posteli.
• PaPrdkovo kufr s věcmi - víte, kolik toho miminko potřebuje??!!
• PaPrdkovo tašku s jídlem - víte, kolik toho miminko spapká?
• PaPrdkovo tašku s hračkami - víte, jak rychle se miminko začne nudit?
• Třicetikilového Olivera
• Oliverův pelech
• Oliverovo tašku s jídlem - víte, co toho ten pes sežere? Skoro jako miminko.
• Mojí tašku s věcmi
• Mojí tašku s kosmetikou, manikúrou a několika laky na nehty
• Můj laptop
• Moje knihy
• Manželovo igelitku s věcmi a kartáčkem na zuby
• Manželovo tenisové rakety

Den D nastal a manžel začal nosit půl baráku do auta.

"Hotovo." řekl s úsměvem. 
Je to borec!, myslím si. Jen nevím, jak se s Oliverem oba vejdou za volant. Jo, tááák, my psa vyfoukneme a složíme ho do toho volného decimetru čtverečního v kufru.

"Vstupenky na koncert v Bratislavě máš?" ptám se při odjezdu.
"Zamkl jsi všude?" 
"Bylo všechno vypnuté?"
"Vzal jsi misky pro psa?"
Když na všechno dostávám kladnou odpověď, pohodlně se opírám, podávám PaPrdkovi žlutou rybičku.... a.... PES!!!
Přes všechno to harampádí se snažím nahlédnout do Nežina kufru. Jak se tam ten pes vešel? Pokouším se dohlédnout na jeho pelíšek přeložený napůl... 

"Kde je Oliver?"
"Vzadu." dostávám odpověď z kokpitu.
"Nevidím ho." namítám z prostoru pro pasažéry a bojuju se zaseklým pásem.
"Leží." odpovídá kokpit.
Odepínám pás a klekám si na sedadlo. PaPrd se směje a hází po mě rybičku.
"My nemáme psa!!" slyším dvojhlasný výkřik.
PaPrd se chechtá.

Na kruhovém objezdu dáváme frajerské kolečko a vracíme se k domečku. 
Oliver sedí doma, připravený v cestovních kšírech a je šťastný, že nás vidí. 

"Vzal jsi valutovku s eury?" 
Mlčení mi napovědělo, že na výlet do Bratislavy si musíme vyměnit peníze znovu. 
A to, že jsem si zapomněla bundu, úspěšně tajím :)

A co vy a cestování? Jak dlouho vám trvá balení?
Krásný den...
Kat....

PS: Prodloužený víkend u babičky, koncert v Bratislavě, rodinný tenisový turnaj ... všechno bylo skvělé. A manžel s Nežou...., mají můj obdiv! 
A já sním o větším autě...