úterý 7. července 2015

Samozřejmost nebo dobrý skutek?

Viděla jsem ji už zdálky. 
Ležela tam a nohy kolem ní šlapaly bez povšimnutí. 
Občas si s jejími oušky pohrál větřík.


zdroj

Když jsem přišla blíž, zvedla jsem ji a chtěla dát na stranu. Pověsit na nedaleké zábradlí, aby ji majitel mohl najít. Byla to taková ta roztomilá látková silonová taška, kterou nosila moje babička. 
Nakoukla jsem dovnitř.
"Kurnik, je tam peněženka!" povídám Janě, která v tu chvíli držela mého psa a hlídala kočár s PaPrdem.
"Tak to jí tady nepověsím, aby jí někdo neukrad'." povídám.
S blbým pocitem, že budu označená za zloděje, jsem hledala v tašce dál, jestli najdu nějakou indícii, podle které indentifikuji majitele. Deštník a hřeben.
No nic, musím kouknout do peněženky. 
Byla tam. Občanka. A na ní adresa... Pánovi je 89 let!!! A je sakra zodpovědný. V peněžence byl lísteček: V případě potřeby volejte ... a číslo. 
Tak volám. 
Je to vnuk. Popsal mi, kde děda bydlí. To není možný, on bydlí asi 100 metrů ode mě. Zavolá mu, aby děda věděl, že přijdu. 
Za chvilku mi volá vnuk zpátky. "Děda nebere telefon.....Můžu si pro tašku přijet v podvečer?"
V podvečer jsem zjistila, že se s vnukem znám, ale asi 10 let jsme se neviděli. Jméno na papírku mi dávno nic neřeklo. 
"Nálezné?? Neblázni, proč??"

Tak jen doufám, že vnuk si peníze neulil a nesvedl na mě, že jsem mu dala prázdnou peněženku. Byla tam totiž docelá pěkná sumička.
S tím už ale nic neudělám. 

A jak to máte vy? Přihodil se vám dobrý skutek?

Krásný den...Kat....

8 komentářů:

  1. Ahoj Kat, jsi sikula, udelala bych to stejne :) ale vetsina lidi asi bohuzel ne ... i kdyz :) snad se pletu. V. ^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Veru, děkuji za kompliment. Já si právě - asi naivně - myslím, že takhle by se zachoval každý... Přece by nemohl klidně spát, ne? :) .... Asi jsem nepoučitelná.
      Hele, ale kdybych našla třeba 17 miliónů....., taky nevím :))))
      Krásný den...Kat....

      Vymazat
  2. Já takhle vrátila nalezený smartphone. Byly mi za to vnuceny dvě stovky:) Stejné bych si ho ale taky neuměla nechat...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to Tě, Ráďo, šlechtí :)
      Já takhle nalezla víc věcí...., a taky si je neuměla nechat. Ačkoliv kecám. Ještě na střední škole jsem našla stovku v dvacetikorunách. Tehdy byly ještě papírové a ležely snad po pěti metrech. Myslela jsem si, že jde o skrytou kameru. Tak jsem tam tak stála s balíčkem dvacetikorun....a když se dlouho nic nedělo, šla jsem dál o stovku bohatší.
      Krásný den... K.

      Vymazat
    2. :D to je zajímavé, asi někdo jak šel, tak tratila jak oslíčku otřes se. Ty bych si asi taky nechala. Ale u peněženky nebo mobilu je to holt jiná, tam je majitel jasně daný. Taky už jsem si za svůj život nechala pár věcí. Nalezenou šálu, čelenku, nebo dětské hodinky:)

      Vymazat
  3. To je krásný příběh, pán musel mít velkou radost :) Teď mě napadá, že bych si do peněženky takový papírek taky mohla dát, jen tak pro jistotu, kdyby náhodou! Na Iphonovi se dá přes aplikaci "Zdraví" nastavit kontakt, který se ukáže i přes zamčenou obrazovku. Takže nedej bože, kdybych jednou telefon ztratila a nějaký hodný nálezce ho našel a chtěl vrátit, tak má indícii, kam zavolat :)

    OdpovědětVymazat
  4. Tedy... To byl vděčný, viď?
    Zachovala bych se stejně.
    pa, Karoli

    OdpovědětVymazat
  5. Ano, ale v opačném smyslu - zapomněla jsem peněženku jako malá (no, bylo mi asi 13) na benzince někde v Jižních Čechách cestou z lyžařského kurzu. A za 3 hodiny zvonil někdo u nás v domě, že ji našli a vezou mi ji autem do Prahy (zajížďka pro ně asi 30km)... kéž by bylo víc takových lidí :)
    www.deelays.blogspot.com

    OdpovědětVymazat

Na vaše komentáře se těším a děkuji za ně:) Jsou pro mě motivací k dalšímu psaní.